Ad Hot

Podle hlavy 22 amerického vojenského řádu (třebaže hypotetické) může být sice někdo propuštěn do civilu kvůli vážným psychickým problémům. Ale jakmile o to z tohoto důvodu požádá, musí to mít v té své hlavě úplně v pořádku. Chce se prostě zdejchnout. Řeč je samozřejmě o dokonalé úřední smyčce, podstatě románu Josepha Hellera. V čase dospívání jsem byl do něj zblázněný. Musela nás být takových mládenců spousta. A mnohé utvrdila v nezbytnosti vyhnout se vojenské službě. Já jí ovšem neunikl.

Ale prudká láska ke knize mě neopouštěla ani v uniformě. Vprostřed téže byrokratické absurdity, jež drtí ústřední postavu kapitána Yossariana. Akorát, že on je permanentně v mezních situacích, a neustále mu zvyšují počet povinných letů, kdežto já se jen brodil náporem poznovu zmátořené, slabomyslné ideologie. Psaly se první roky po sovětské okupaci a Československá lidová armáda měla prokázat železnou zkonsolidovanost. Takže se ze zdánlivě věčného spánku probralo – i když asi jen na chvíli – dokonce plnění Fučíkova odznaku! Dvacet let poté, co tuhle maškarádu ze stalinské éry nekonečně zábavně popsal Škvorecký v Tankovém praporu. To jsem čuměl!

No ale: Hlava 22 se letos, už podruhé, ocitla v rukou filmařů. Prvně se jí ujal režisér Mike Nichols roku 1970 s Alanem Arkinem v hlavní roli. A přes mnohé výhrady důstojně. I autorovi předlohy se to líbilo. Byl jsem tedy nadmíru zvědav, jak si teď počínal George Clooney. Když zprvu vůbec nechtěl přistoupit na nabídku režírovat sérii Hlavy 22, byť nikoli celou sám, pro televizní společnost Hulu. S námitkami, že je skoro nemožné převést na plátno tak vrstevnatou knihu. V níž se neustále prolínají zdaleka ne jenom časové roviny. Navíc jde o už klasické, výsostně literární dílo.

Ale šest třičtvrtěhodinových epizod je samozřejmě jiná stopáž, než s jakou pracoval Nichols. To věděl i Clooney. Který si jakoby mimochodem vystřihl postavu poručíka a nakonec generála Scheisskopfa, nomen omen, zupáka par excellence. A třeba říct, že ačkoliv scénáristé z příběhu-nepříběhu příslušníka amerického bombardovacího letectva za 2. světové války, na jedné straně komického a na druhé tragického, museli mocně škrtat celé epizody, řadu postav, nejrůznější zběsilosti i běsy v ostrovní základně bombardérů, i z dramatických letů pod mohutnou palbou pozemních děl, výsledek je skoro impozantní. I díky uvěřitelnému a charismatickému Christopheru Abbottovi v hlavní roli.

Je to jistě hodně jiné, než při četbě před víc než půlstoletím (česky vyšla Hlava roku 1964, jen tři roky po americké edici). Leckomu bude nutně něco chybět. A jiného mu bude příliš. Ale stejně stojí za to se na novou Hlavu 22 podívat. Říkám i přesto, jak je ten román úžasný. Přelouskl jsem ho hned zas. Už asi po šesté.

Přidat komentář