Ad hot

Uf! To jsem to před měsícem vymňoukl! Domnívaje se, že v prvém letošním čísle UNI najdou eventuální čtenáři text o už vlastně přežitém Trumpově povolebním trucování. Ťukal jsem ho v den vyjádření tzv. volitelů, které má podle dávných tradic 6. ledna akceptovat i Kongres a uznat tak vítěze. Což se i nakonec stalo. Ale koho by napadlo, jaký těsně před tím nastane rumrajch? Nad nímž světa zraky přecházely? Včetně toho – když jsme na stránkách primárně hudebního měsíčníku – jak prostorami Kapitolu vedle dalších bizarních postav dementně plápolá ta ve stylu Jamiroquaie. 

Tak se dodatečně omlouvám. Fakt jsem Donalda podcenil. Ačkoliv se už v létě objevovaly úvahy, co se stane, až případnou volební porážku neuzná. Bylo by to vůbec myslitelný? Jenže on to neudělal doposud. A hned tak neudělá. Akorát věcně akceptoval realitu. Aby ho přece jenom nevynesli z Vajthausu ozbrojenci. A věřme pevně, že když pár hodin před Bidenovou inaugurací nasedal do Boeingu s označením Air Force One, bylo to naposled v jeho žití. Aby bylo jasno, jsem toho pln. Neb sedím u počítače právě dvacátého. Takže už má novej júes-préza po přísaze. A Lady Gaga za sebou The Star-Spangled Banner.    

Ještě dlouho si ale budeme lámat hlavy, co v té Trumpově asi běželo, když čtrnáct dní před tím sice nepřímo, ale dost přímo vyslal dav ultra-věrných dobývat Kapitol. Domníval se fakt, že to jde otočit? Až takový idiot? Nechce se věřit. No, ještě uvidíme. Pokud podlehl fikci, že skoro 80 milionů republikánských voličů bylo čistě jeho, bude se muset probrat. Jakož i – velmi bystře – strana sama. A zkusí-li Trump založit vlastní pravicovou Patriot Party, o níž se spekuluje, což by vypadalo spíš jako meglomansko-podnikatelský projekt, pak by ohrožení Republikáni mohli klidně souhlasit s důsledným náhledem do jeho účetnictví.

V dodnes působivém filmu Killing Fields (1984) je nezapomenutelná scéna evakuace americké ambasády v Phnom Penhu. Jako úplně poslední sroluje mariňácký oficír na střeše vlajku a vleze s ní do velvyslancovy helikoptéry. Která tím pádem může odvrčet. A Rudí Khmerové rozpoutat kambodžské peklo. Jde o cosi dost jinýho, ale stejně si to vždycky připomenu, když rovněž vrtulníkem za parádně vojenské asistence opouští Bílý dům některý končící prezident. Obyvkle se čeká osm let. Tentokrát to přišlo už po čtyřech. Wow!!!

Přidat komentář