Ad Hot

Mluví se o tom delší čas, zveřejnění se odkládalo a u nás bude produkt oficiálně k mání až někdy zjara, kdy by měla platforma The Walt Disney Studios vplout do tuzemských digitálních vod. Nicméně pověstné české ručičky se k třídílnému zhruba sedmi a půlhodinovému mamutu mezi hudebními dokumenty po špičkách přikradly hnedle poté, co byl koncem listopadu odvysílán. Řeč je samozřejmě o jakémsi novém pohledu na asi pětapadesát hodin natočených na několik kamer počátkem roku 1969 štábem režiséra Michaela Lindsay-Hogga během zkoušek nových songů a plánování živého vystoupení kapely The Beatles. Ta se, jak známo, zanedlouho poté rozpadla a už ‚posmrtný‘ film Let It Be (1970) činil dojem dokladu, proč se tak stalo. Že byly totiž vztahy uvnitř ‚báječné čtyřky‘ z nejrůznějších důvodů napjaté a asi vyjma Ringa už ostatní mysleli na sólové kariéry. Get Back, onen nový pohled, respektive podstatně obsáhlejší výběr materiálu, pod nímž je podepsán Peter Jackson, známý především tolkienovskými ságami, jisté pnutí mezi Beatly nepopírá. Ale kromě jedné epizody zároveň ukazuje, že zas tak zlé to nebylo.               

Koneckonců víme, že po natáčení songů pro Let It Be a vystoupení na střeše centrály společnosti Apple v londýnské Saville Road (stejnojmenná hard a sotfwarová společnost Steva Jobse povstala až sedm let poté), vzniklo a také přednostně vyšlo LP Abbey Road, zachycující skupinu ve vrcholné formě. A když před nedávnem McCartney řekl v BBC, že ne on, nýbrž Lennon oznámil jako prvý odchod a jen se muselo asi půl roku čekat, aby se vyřešily veškeré smluvní záležitosti bránící manažeru Allenu Kleinovi kapelu velkolepě okrást, poznamenal zároveň, že nebýt Johnova rozhodnutí, mohla skupina pokračovat.

Jinými slovy: v Jacksonově Get Back vidíme The Beatles převážně dělné a v poměrně bezstarostné až infantilní náladě. Což je především u tříhodinového prostředního dílu, kdy se suterén Apple proměnil v nahrávací studio, už pak stereotypní a dost únavné. Což ovšem lze říct do značné míry o celém projektu, záležitosti pro hodně ortodoxní fanoušky. Ve kterém je ale také řada zářivých momentů a místy jsme svědky joycovského ‚work in progress‘, čili procesu vzniku díla. V tomto případě písně, před kamerami se právě kus po kusu rodící. To je doslova vzrušující. Get Back ale samozřejmě neodpovídá na otázku, jestli by The Beatles skutečně byli schopni dál pohromadě existovat, jak míní Sir Paul. Aby byly totiž například naplněny Harrisonovy tvůrčí ambice, museli by se v Georgův prospěch uskrovnit John s Paulem, což by se jim při jejich tvůrčí potenci asi moc nechtělo. A pak také – v předlouhém Get Back ještě výrazněji vystupuje na povrch nesnesitelnost permanentní mlčenlivé přítomnosti Yoko Ono. Paul, dobře si vědom, jak vzácně se s Johnem vzájemně inspirují, to jakoby přechází. Ale když dojde k výše zmíněné vyhrocené epizodě na konci prvého dílu, právě zachmuřený McCartney prohodí: „Za padesát let to bude teda směšný – rozešli se, protože Yoko seděla na zesilovači.“ Představa, že z něj už nikdy nesesedne, musela být pro zbývající trojici noční můrou, vedle níž je Freddy Krueger učiněný mazlík.

Přidat komentář