Ad Hot

Nedávno vzbudil pozornost text na serveru Tedium, ve kterém Chris Dalla Riva, nadšený muzikant, živící se zatím „analýzou dat a personalizace“ pro jakousi streamovací společnost, nakousl otázku samotné téma přesahující. V článku Smrt změn tóniny říká, že ze studijních důvodů (chce být lepším skladatelem) vyslechl všech 1143 písní (!), stanuvších na nejvyšším místě US singlového žebříčku v letech 1958–2022. Pozoruhodný výkon jej přivedl k poznání, že v posledních dekádách zmizel z „jedniček“ kompoziční, eventuálně aranžérský moment. Totiž modulace. Přechod uvnitř songu z jedné tóniny do jiné, dříve běžně užívaný. Způsobů modulace – v klasické hudbě se moduluje furt, to nechme stranou – je přitom vícero. Od nejčastějšího posunu o půltón nahoru, mnohdy před finále nahrávky, což ji může slušně nakopnout, až po méně běžné, všelijak rafinované. Pro – pardon – laičtější čtenáře pár příkladů. Asi nejde o samé hity Nr.1. Nepřeslechnutelné modulace jsou v Money, Money, Money (ABBA), Happy Together (The Turtles), Man In The Mirror (Michael Jackson), nebo Every Breath You Take (The Police). Atd. Že se osvědčené skladatelské nástroje jako by vytratily, si autor vysvětluje coby důsledek jednak přívalu computerově vznikajícího hip hopu a pak následně dominantního užívání digitálních softwarů. A to už při komponování. Nemluvě o realizaci nahrávek. Na nichž se mnohdy nepodílí živí instrumentalisté. Snímků stojících na enormně zdůrazněném pulsu. A rapování. Deklamaci textů, třeba i podstatných, nicméně většinou nevokalizovaných. Melodie, harmonie, i nenápadná, avšak podstatná složka dynamiky čučí v koutě. Takže co? Pop music zchudla? Zhloupla? Aspoň ta nejmasovější? Nebo jen její konzumenti? Generace ulítávající na komiksech a ignorující beletrii? Debilové s debilní muzikou? Interpretace lákavá. Ale bacha! Stačí vzpomenout, s jakým despektem hledělo swingařské pokolení na rock’n’roll. Ze sféry hip hopu nebo R&B přece pořád přicházejí, možná ne tak často, ale přece, věci po zvukové a produkční stránce nesporně vynalézavé a působivé. Vývoj trvá. Jen chytil jiný vítr. Ze statistiky úhynu modulací neplyne nic. A na současné širé scéně se vyskytuje spousta brilantních a originálních autorů, mnohdy zároveň interpretů. Když budou mít potřebu, jistě i modulujících. V drtivé většině však stejně sotva v hitparádovém suterénu.  

Koho téma The Death Of The Key Change zaujalo, doporučuju reakci muže jménem Rick Beato. Jeho vůbec. Všímá si nejrůznějších aspektů rocku a popu, s nakažlivým zaujetím je vysvětluje, ihned demonstruje a dělá vysloveně muzikantské, ale i pro nehudebníky záživné rozhovory. Pozvání do celosvětově obrovsky sledované relace přijímají také veličiny. Až po Stinga. Konkrétně modulace Beato probírá a předvádí zde:

 

Hezkej Novej rok! Bez Miloše!!!

 

Přidat komentář