Hermovo ucho v obrazech

Výstava Hermovo ucho, prezentující prostřednictvím metafory starořeckého boha Herma aktuální vizuální a intermediální reprezentace vztahu mezi zvukem a obrazem, se koná do 26. února v opavském Domě umění.
Jak je známo z mýtů, Hermés byl posel bohů, průvodce duší do záhrobí, lstivý patron pastýřů, obchodníků, ale též zlodějů, dobrodruhů a jiných asociálů. Přestože sestrojil první hudební nástroje – lyru a píšťalu, nestal se oficiálním bohem múzických umění. Raději je vyměnil se starším bratrem Apollónem za ,užitečnější‘ předměty a kompetence, které mu pak spolu s dalšími vynálezy (abeceda, astronomie, hra v kostky i umění z nich věštit) umožnily neustálé žonglování se symboly a významy, proklouzávání mezi médii a texty a dekonstrukci možnosti čistého média. Trickster Hermés byl zkrátka prvním známým prostředníkem, zabezpečujícím textový metabolismus mezi profánní a sakrální sférou, mezi vědomím a podvědomím, mezi diskursivní a nediskursivní reflexí.
V kurátorské koncepci Jozefa Cserese se sešlo více než padesát autorů z celého světa, které spojuje zájem o slyšení a naslouchání zvukům nejrozmanitějšího původu – mimo jiných je možné spatřit díla Jona Rose, Franze Hautzingera, Hanse W. Kocha, Paula D. Millera, Keithe Rowea, Veryana Westona, Michaela Delii, Václava Stratila nebo Davida Šubíka. Jako archaický Hermés se i oni s nadhledem pohybují v rámci rozmanitých médií, záměrně překračují jejich hranice a obratně balancují na rozmezí, zpochybňujíc jejich čistotu i nadvládu. Tolik párů uší a tolik různých vidění!

Přidat komentář