Postila

„Umění není od umět, ale od umělý.“ Tak pravil Jindřich Chalupecký.
Post illa verba dodávám, že v češtině je to možná méně patrné než v jiných kulturních jazycích (ars – artificiosus, art – artificial, kunst – künstlich), nicméně Chalupeckého etymologie je obhajitelná. Kromě toho, že umění je umělé, ještě platí, že není nutné. Vlastně je zbytečné. Kdyby však o ně obec nedbala, přestala by být obcí. Jindřich Chalupecký dbal celý život o to, aby obec o umění dbala.
Na jaře 1968 jsme se loučili na náměstí Míru. On jel dolů do Vršovic a já nahoru k hotelu Flora. Při čekání na tramvaj došlo k dialogu o tom, zda obec o umění dbá či nedbá. E.B.: „Poměry se poněkud zlepšily.“ J.Ch.: „Prosím vás, povězte mi jak.“ E.B. „No, třeba byla obnovena socdem.“ J.Ch.: „Víte vy vůbec, jak se chovala?“ A to ještě Chalupecký netušil, jak se bude socdem chovat o půlstoletí později. Jedinou útěchou je, že dnešní obec se vůči umění nechová vyloženě misomuzicky. Franz Josef blahé paměti umění nerozuměl, ale neubližoval mu. Když mu před Hofburgem Adolf Loos postavil svůj slavný dům, nechal v oknech zatáhnout závěsy. Dnešní obec umění se skřípějícími zuby podporuje.
Obecné věci Chalupeckému nebyly lhostejné. Jednou byl dokonce tajným kurýrem rumunské komunistické strany. Nebylo to politické gesto, byl to projev statečnosti odpůrce zla. Svůj postoj k originální tvorbě dali nacisti najevo uspořádáním výstavy „zrůdného umění“. Podobně se později chovali i jejich totalitní druzi, v tomto případě soudruzi. Když jsem koncem 60. let působil v Londýně, zařídil jsem Chalupeckému v uměleckém časopise Studio International rubriku „Dopis z Prahy“. Chalupecký nepsal jen do magazínu, celé dva roky jsme v týdenním rytmu korespondovali. Jeden dopis končí povzdechem: „Dnes jste již třináctý, komu píšu. Nepíšu Vám parva manu, ale rukou unavenou.“ Znavenou rukou ale svedl napsat: „Reakce na mne útočí ze všech stran (Tribuna, Kostnické jiskry, Analogon, Svědectví).“ Pro Chalupeckého byl reakčním každý, kdo bránil skutečnému pokroku, jakkoli to slovo bylo režimem nenapravitelně zprofanováno.
Pro vnímavé čtenáře uvádím na závěr dvojverší, které Henry (jak jsme mu říkali, když nebyl přítomen) psával na pohlednice: „Pozdravuju všecky / Jindřich Chalupecký.“

Přidat komentář