Postila

Sochy Ikarova otce Daidala dokonce chodily. Jejich autor přesto nepatří v řecké mytologii mezi umělce, ale pouze mezi řemeslníky. Neměl Múzu. Všichni sochaři, ať už se mají za umělce nebo řemeslníky, by však měli umět postavit sochu tak, aby aspoň stála.Post illa verba dodávám, že jednou jsme se s Karlem Neprašem peripateticky procházeli. Překvapivě nechybělo ani pojmově neodmyslitelné sloupořadí. Je to k nevíře, ale autorem inspirativních sloupů nebyl nikdo jiný než můj spoluperipatetik. Využil jsem tedy tu nejlepší ze všech možných konstelací a zeptal se ho, zda umí postavit sochu tak, aby stála. Odvětil, že ano, ale že je to těžké. „A co jezdeckou sochu?“ následovala další otázka. Karel váhal. Pokusil jsem se ho povzbudit sdělením, že malíř Rudolf Němec na obdobnou otázku, zda umí nakreslit koně, odpověděl, že ano, a to třeba i s jezdcem. Naučil ho to v dětství tatínek.
Takto povzbuzený Karel pak prohlásil, že jezdeckou sochu by postavit uměl, i když to už dnes nikdo neumí. Své tvrzení později dokázal naprosto stabilizovanou jezdeckou sochou Jaroslava Haška na Prokopově náměstí na Žižkově. Protože uprostřed práce na díle zesnul, musela za něj – samozřejmě v jeho intencích – dokončit koně i s Haškem dcera Karolína. Úspěšnému dílu jsem napomohl i já. Došlo k tomu při slavnostní prezentaci jezdeckého modelu v sále žižkovského biografu Aero. Když jsem na pódiu model odhalil, pronesl jsem řeč, na kterou Karel, sedící v proscéniové loži vedle mé ženy Zuzany, reagoval takto: „On odhaluje mou sochu a celou dobu mluví o sobě. Ten pacholek si na mé slávě přihřívá svou slávičku.“ Tím však patálie s jezdeckou sochou nekončí. Po jejím odhalení jsme se všichni odebrali do foyer, kde jsem nemohl nenarazit na rozzlobeného Karla. Než mi stačil cokoli sdělit, objevil se nic zlého netušící a hlavně nezamýšlející Kurt Gebauer. Podotýkám, že i Kurt umí udělat sochu tak, aby se nepřekotila.
Nedalo mi to a zřejmě inspirován shůry jsem pronesl vyloženě delfská slova: „Není to báječné, když se setkají nejlepší český sochař a druhý nejlepší český sochař?“ Karel Nepraš se rozzlobil ještě více. Kurt Gebauer se zasmál. Zřejmě si oba vyložili mou hádanku stejně. Jak jsem to skutečně myslel, neprozradím ani teď.

Přidat komentář