Postila

Opojný vítr vanoucí na lukách u jezera ve Stráži pod Ralskem má svou melodii, do níž se zaposlouchávají i hluší, nemluvě o nezletilých toužících ovládnout umění zamilovat se. Post illa verba dodávám, že ten duhový vánek kdysi šeplavě pronikal i do útulných křoví zakrývajících přízeň vydávanou mravními puristy za neřest. Bylo mi tehdy třináct či čtrnáct a Zuzaně – moje stejnojmenná choť byla tehdy ještě na houbách – zrovna tolik, ale vypadala na sedmnáct. V pravé poledne jsem se položil do trávy a naslouchal milostnému vánku, s nímž pohledná Zuzana zpívala duet. Chodila kolem mne, občas mě překročila, trhala luční květy a jako sidonská princezna Európa vila v neuvědomělém očekávání zlatého býka věneček. Asi proto, aby o něj aspoň symbolicky mohla přijít. Intenzivnější pocity jsem zakusil až třicet let poté, když má budoucí žena předmanželsky přicházela o věnec doslova. K osvojení umění zamilovat se přispěla pod Ralskem i švarná matka mé Európy. Vstávala s východem slunce, když ještě všichni spali, já ale bděl a z křoví sledoval, jak zralá nymfa v jednodílných plavkách bez ramínek, což bylo ještě dráždivější, než kdyby byla nahá, vstupuje do jezera, zatím nezvlněného, aby mohlo zrcadlit divu ozářenou sluncem vycházejícím na nebi i na hladině.
Do této vypjaté situace nepřijeli Hamletovi herci, ale světoznámá hypnotizérka Voloska. Představení bylo vyprodáno. Vedle mne seděla Zuzana a vše napjatě sledovala. Nejprve číslo s dobrovolníkem, jemuž Voloska vsugerovala, že je horko. Když se nešťastník začal svlékat, umělkyně jej na poslední chvíli probudila. Poté přišla na řadu Zuzanina matka. Voloska se jí zeptala, zda chce nechat zmizet. Rujná čtyřicátnice nechtěla kazit hru a kývla. Zuzana vytřeštila oči. Voloska se zeptala ještě jednou: „Chcete doopravdy zmizet?“ Kandidátka zmizení pohlédla na svou dceru v první řadě a odmítavě zavrtěla hlavou.
Všichni si vydechli, já však byl zklamán. Ani na okamžik jsem nepochyboval, že by Voloska dokázala zhypnotizovat celý sál. Režim jí ale hromadnou hypnózu nepovolil. Asi se bál, že by mohla nechat zmizet vládnoucí partaj. To by bylo nadělení. Až by Voloska probudila zhypnotizované obyvatelstvo, nikdy by jí ztrátu milované strany neodpustilo. Já jí však neodpustím, že letní hrátky se Zuzanou, stále notně ramponovanou, vzaly jejím přičiněním za své. Duhový vánek ustal.

Přidat komentář