Postila

Nejhorší jsou kamarádi, když je vrchnost dosadí do vysokých funkcí. Začnou se chovat, jako by kamarády nikdy nebyli. Pro mnohé je taková změna chování snadná, protože nikdy nebyli skutečnými kamarády. Byli pouze „kurvami za kamarády převlečenými“.

Post illa verba dodávám, že jsem měl kamaráda a ten nikdy nebyl „kurvou převlečenou za kamaráda“. Když byl povýšen do vysoké funkce, choval se stejně jako předtím. Jedná se o výsostně talentovaného básníka Jaroslava Holoubka. V jedné fázi svého tvůrčího žití se živil jako redaktor novin zvaných Blesk. Jednou jsem s ním měl sesmolit článek oslavující mé mohutnosti literárního rázu. Už ve výtahu mi Jarda prozradil, že byl právě povýšen na šéfredaktora. Pohlédl jsem na něj jako na člověka, kterého ztrácím, a smutně mu pogratuloval. Jarda se tvářil, jako by si toho nepovšiml. Zmíněné tváření bylo jeho jedinou přetvářkou tohoto dne a konec konců i zbytku jeho života. Oslavný článek jsme napsali přesně tak, jak jsme ho hodlali napsat, bez jakéhokoli náznaku šéfredaktorské stylizace, prostě jako blesk z čistého nebe. Trval jsem pouze na koncovce „Komu čest, tomu čest“. Pan šéfredaktor ani necekl. Šlo přece o čest naší společné práci.

Filmový střih: Vyrazil jsem od Svitáků, abych začal včas účinkovat v rozhovoru se mnou, kterým pověřil pan šéfredaktor sám sebe. Mladší z věčně podroušených bratří Kouřilů, svitákovských štamgastů, se vrávotavě přidal. Dorazili jsme do redakce, kde bylo přehršle sekretářek, ale Jarda nikde. „Pan šéfredaktor se omlouvá, je naléhavě ve špitále a přijde později, pokud vůbec,“ zpravila nás ta nejhezčí. Odebrali jsme se tedy do šéfovy pracovny. Kouřil se uložil na šéfredaktorský kavalec a promptně usnul. Já si poručil láhev whisky značky Haig. Z Londýna jsem na ni znal reklamu. „Don´t be vague. Haig.“ (vyslov „dount bí vejg hejg“, rozuměj: „Nebuď vágní, po Haigu sáhni“). Sekretářka přinesla mou milovanou a já vůbec nebyl vágní. Pokusil jsem se probudit Kouřila, ale ten vágní byl. S pomocí sekretářky jsem vypil whisky, jmenující se jako americký ministr zahraničí svého času marně se pokoušející ukončit britsko-argentinskou námořní válku o Falklandské ostrovy, a šel.

Když jsem po čase uviděl Jaroslava Holoubka, nedal ani v nejmenším najevo eventuální nevoli nad úbytkem ve své kredenci. Čtenář snadno uhodne, kdo byl v naší bajce převlečen a za koho, pokud vůbec.

Přidat komentář