Postila

Nedávno jsem zopakoval svou spanilou jízdu do Milána léta Páně 1980, kdy jsem, jak známo, učil Italy latinsky.

Post illa verba dodávám, že už tehdy mě fascinovaly hojné zahrady na střechách. Když mě teď můj syn Eugen odvážel na San Siro, nejslovutnější stadion z možných, abychom usedli, vedle italských fotbalových legend, s hlavou zakloněnou jsem odpočítával jednu střešní zahradu za druhou. Jako když tak dlouho počítám ovečky, až usnu a o těch samých, v tomto případě o střešních zahradách, se mi zdá. Probudil jsem se vedle Maldiniho a jemu rovných.

Vše bylo jako v pohádce, v mé pohádce Jak šel Vašek na moruše, jenomže místo Vaška vylezl na střechu Vincenzo a strom, v jehož koruně ho očekávala hamadryáda, nesl ovoce poněkud jižnější než moruše. Každopádně tato vydařená dvojice plody česala a dryáčnicky, vlastně hamadryáčnicky, házela dolů na užaslé chodce.

Leopoldova (tak se jmenuji ve svém románu Leopoldiana) jazyková invaze do Milana, to ještě netušil, že tam jednou, vlastně dvakrát, bude hrát Ibra, proběhla následovně: Leo přijíždí do Milána a vsugerovává si, že lombardské davy všude kolem, působící jako vítající, vítají právě jeho. Když se vítajících zeptá, zda je těší, že ho mohou přivítat, odpoví sborově „si“. Ještě než dozní echo onoho přitakání, zahajuje Leo svou latinskou misi první opravou první chyby.

„Správně máte odpovědět ‚ita‘,“ hlásá Leo.

„Ita,“ zahřmí Leův potenciálně latinský chór.

„Nebo ještě lépe ‚ita prorsus‘,“ graduje Leo svou vstupní lekci.

„Ita prorsus,“ hřmí dav, jako by chtěl manifestovat, co to znamená, když se řekne „u sta hromů a láter“.

„Nebo úplně nejlépe ‚certissime‘,“ dosahuje vrcholu svých rétorických možností.

Leův latinský souhlas, respektive souhlas s ním, tam dodnes zní…

S úctou k novému, tomu vlastnímu, v dalších postilách asi o Milánu ještě napíšu. Prostý obav, že už jsem to napsal. Za celá ta léta postilionového psaní totiž nedošlo k opakování mnou již napsaného, jinak by se zlí jazykové nepochybně ozvali. A teď nezbývá, než aby Vyskočil jako čert z krabičky vyskočil:

Tobě nevadilo, že neznám italiáno

to je má vzpomínka milá na Miláno.

Přidat komentář