Postila

…Sudičky povídaly, že budeš námořník. Tvůj táta jím byl taky a všichni muži kol, než odnesly je mraky na druhý světa pól…

Post illa verba dodávám, že tak se pěje navzdory tísni v jedné vykřičené písni. Báseň potvrzuje, že námořník coby centrální figura bývá málokdy totožná sama se sebou. Proto protagonistou našeho antipříběhu není ani námořník z Černomorskovo morskovo parachodstva, antipodu nejen našeho chodstva, jenž brzy po invazi do tehdejšího Československa nevhodně zabloudil do vinárny U Ježíška. Když jsme se dověděli, že se jmenuje Solověj, což značí slavík, začali jsme jej brát s ohledem na stejnojmenného malíře Otakara Slavíka, obřího pointilistu sestavujícího své postavy z barevných koleček, vážně, až obdivně. Rudolf Němec mně dokonce navrhl, abychom si vypůjčili námořnické uniformy. Jeden měl nést na baretu nápis Aurora a druhý Titanik. Brzy však z estrádního plánu sešlo. Vrátili jsme se k Slavíkovi pravému, bohužel naprostému suchozemci.

Nekvalifikoval se ani „americký námořník“ z odbojové písně nonstop znějící u táborových ohňů, ani námořník Pepek s kotvičkou vytetovanou na lokti, naparující se po vítězném duelu, když zrovna porazil Wimpyho v boji o to, kdo dříve zkonzumuje pyramidu karbanátků. Sluší se poznamenat, že sponzorem neobvyklé soutěže byl nikdo jiný než multimiliardář Mačkal. Není to figura, v níž se krčí durak. Je to, aspoň toto léto, notně milostivé, kdy se místo božolé servíruje řízné cuvé, je to konfigura neznající „urá“, ani „ami“ mezi námi, jehož teze končí jako vončo mezi vonči třemi kontečkami… Je to on, ta postava, jež vítězně povstává volajíc, „Jdi do Bohnic“, a dodává zleva zprava, co zná z novosvětských nauk: „Howgh“.

Je to ztělesněný princip. Polonius dící: „Princi, za dne bílého“, hleďme na něho, „je tma jako v pytli“. Tak dlouho jsme schytávali kapky, až byl plný kalich. Abychom ho měli, zajíce jsme chytli. Celičký svůj život točil se jak pivot, když spatřil tvůj živůtek, ušák už nám neutek. S námi zestár, cílem vždy mu byla cesta. Pověz čerte, co je zdrojem případného nepokoje. Jak se nese, hleďme dědka. Přesně jak falešná pětka – do záložny. Že by sám za sebou, když ho nohy zebou, ne totožný? Copak nese kromě sebe? Dar-nedar spadaný z nebe. Milostivé odpustky. Mezi rety cigarety.

Nůžky času. Šmik, šmik, šmik. Tím dědkem je námořník.

Přidat komentář