Postila

Kdysi jsme uvedli citát z Do it!, knihy návodů, z nichž každý je doprovázen vysvětlením. Jakkoli ty návody působí bizarně a jejich vysvětlivky ještě bizarněji, nemůžeme nedojít k závěru, že uvedené instrukce jsou vlastně normální a jejich odůvodnění ještě normálnější.

Post illa verba dodávám, že dotyčný návod zní: „Když tě nepustí do veřejného záchodku, třeba pod záminkou, že zrovna luxují, vykaď se na podlahu.“ Však oni si to vyluxují. Ono „Shit on the floor!“ citujeme po čase znovu, protože od něj je odvozeno vše, k čemu navádíme. Naše nabádání zní v čitateli pokaždé jinak, avšak společným jmenovatelem je „Udělej to!“. Tzv konceptuální umění sice předvádí, jak se půlí zeměkoule, ale skutek utek. Musíme říci bohudíky. Když mne napadlo, že na Kampě má být rozestavěno zátiší s půllitry, stalo se. Později před Mánesem, tehdejší svatyní pravého umění, bylo těch půllitrů kosmických 3 500. Koncept byl učiněn tělem, nikoli tělo konceptem.

Nezbývá než se vrátit k Jerrymu Rubinovi, autoru tělesného konceptu Do it! Osobně opakuji do alelujá: Každý cukrář by měl umět uklohnit tříposchoďový dort, každý básník by měl přeložit Poeova Havrana a konečně, každého malíře nutkavě vábí západ slunce. Monet namaloval svou Impresi, byl to ale Východ slunce. Skutečně impresionistický Západ slunce mu přebral William Turner 34 let před výstavou v Nadarově pařížském ateliéru. Nemohu zamlčet, že já jsem na své nedávné návštěvě syna Eugena v Bahrajnu zobrazil svůj Západ slunce, na rozdíl od Turnera neimpresionistický.

William Turner byl svého času profesorem perspektivy na Londýnské univerzitě. Na svých uměleckých cestách se zastavil i v Praze. Pilně zde skicoval, třeba mariánský sloup, nemluvě o chrámu sv. Víta ze zcela neobvyklého úhlu. Žádnou ze svých pražských skic bohužel nevyvedl olejomalebně. Praha mu očividně nebyla dost perspektivní. Mně je sdostatek perspektivní právě Bahrajn, ostrov, nad nímž slunce ještě zapadá, zřejmě věčněji než nad Atlantidou. Jeden takový západ jsem nejprve skicoval a synátor přitom fotografoval jednotlivé fáze jak reálného západu, tak mojí ještě reálnější skici. S pomocí jeho fotografií jsem pak namaloval Západ slunce olejovými barvami, a to s turnerovskou perspektivou západu v pozadí a s čelnou kompozicí synovy rezidence, jejíž celostěnné okno portrét slunce zapadajícího za horizont hlavního a jediného bahrajnského města Manámy funkčně rámuje.

Perspektiva a kompozice. Jedna z těchto veličin neodbytně provází druhou a druhá se bez té prvé neobejde.

 

Přidat komentář