Ad Hot

Velikonoce, během nichž právě sedím u počítače, byly letos pozdní, neboť jejich centrální den, tedy neděle, musí přijít po prvém jarním úplňku. A ten byl tentokrát 19. dubna. Tím pádem budou u nás nespravedlivě opomíjené Letnice až 9. června. Připadají totiž vždy na padesátý den od Velikonoc. Kteréžto, jak známo, vycházejí z židovského Pesachu a ten zase koření v jarních slavnostech ještě předizraelských pastevců, anebo snad v pozdějším kennánském zahájení sklizně ječmene. Připomínám, že jde řeč o klimaticky od nás dosti rozdílném regionu. A i Letnice jsou ozvěnou někdejších vegetačních obřadů. Ovšem podle Nového zákona (Skutky apoštolů) tehdy na Mistrovy učedníky, od jeho kruté popravy celé týdny dosti zastrašené, totiž vstoupil Duch svatý: „A když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělili se, a na každém z nich spočinul jeden: všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ Z čehož byla dost ostuda, Ježíšovi pohrobci vyšli blábolíce ven a na spořádané jeruzalémské občany působili zhulákaně. A to hned o deváté ráno. No fuj! Od toho momentu však počali šířit Spasitelovo učení.

Ale zpět k letnicím. Ty, hebrejsky šavuot, byly v Palestině slavností dožínek. Nově pak se ovšem staly, nikoli samozřejmě pro Hebrejce, Božím hodem svatodušním. A po chvíli pátrání člověk zjistí, že i v našich krajích šlo původně o velmi starý zvyk. Kosmas například píše, jak kníže Boleslav II. musel vyvracet „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polopohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali“. No a odskočíme-li zpět k Velikonocům, pak se přece PokladKytice, v níž se nenadále otevře skála blyštící se zlatem a stříbrem, odehrává, a to nadvakrát v rozmezí jednoho roku, o Velkém pátku. Což rovněž zavání předkřesťanskou pověrou. I když to Karel Jaromír Erben napsal skoro tisíc let po Boleslavovi, dle Kosmase ,muži nejkřesťanštějšímʻ.

Věřím sice neochvějně v krásně teplý červen s pohostinnými restauračními zahrádkami, rájem to nikotinistů, ale je třeba mít na paměti i nepříjemné varování pranostiky „O svatém Duše choď ještě v kožiše.“ No zase fuj. Ale pravda, ke středoevropským dožínkám bude dost daleko.

Přidat komentář