Uchamžiky

Za okny už jede podzim na plné obrátky, tak tu doma přemýšlím, kterou svou oblíbenou desku bych označil jako podzimní. A hned mě jich (podobně jako listí) napadá několik. Většinou nejde ani tak o desky, které podzimně znějí nebo o této roční době pojednávají, ale spíše o alba, která jsem na podzim poznal, oblíbil si, poslouchal. Kdybych ale měl jmenovat jednu jedinou, musela by to být Autobahn od Kraftwerk! Je to výjimečná deska, jistě. Ale byl to pro mě také výjimečný podzim. Navíc přesně před dvaceti lety.
V polovině devadesátých jsem musel několikrát jít k odvodu. Pořád jsem ale dostával různé odklady. Ne a ne mě odvést. Já se zase snažil odvést jejich pozornost, protože na vojnu jsem se nijak nehrnul. Ostatně stejně jsem plánoval jít na civilní službu – už jsem to měl předdomluveno v klubu Delta. A nakonec, právě v říjnu roku 1995, jsem dostal vytouženou modrou knížku. (Když už to bylo domluvené, tak jsem na Deltu stejně nastoupil a tři roky vykonával práci, kterou bych v rámci civilky dělal také. Jen ne tak dlouho. Ale já si nestěžoval, byl jsem na svou kumulovanou funkci dozor-šatna-úklid hrdý!) To byl důvod k oslavě. V té době jsem občas dělal to, že po splnění nějakého těžkého úkolu, či vytrpěném příkoří (například vrtání zubu) jsem si šel za odměnu koupit cédéčko. Ostatně dělám to tak dodnes. Neváhal jsem tedy a s ještě čerstvým rozhodnutím o mé vojenské neschopnosti jsem si to namířil do prodejny v Jungmannově ulici a vybral si album, po kterém jsem už dlouho toužil. Nebylo samozřejmě nejlevnější. Minimálně kolem pěti set, odhaduji. Ale při takové příležitosti… Byl tu ale ještě jeden důvod, proč jsem si vybral právě tuhle desku. K modré knížce jsem chtěl CD, kde bude v bookletu dominovat modrá barva. Kdo jste Autobahn někdy rozevřel, víte, o čem mluvím. Vlastně tu byl ještě jeden důvod. Deska je stejně stará jako já, z roku 1974. Chtěl jsem tedy mít tohoto „sourozence“ doma. Ačkoli Autobahn není album, díky němuž jsem Kraftwerk nenávratně propadl (tuto službu už předtím vykonalo Trans-Europe Express), nedám na něj dodnes dopustit. Vždy si ho musím dopustit. Za ty dvě dekády to už bylo nesčíslněkrát, ale přesto mám tento kousek pořád v perfektním stavu. A ve své sbírce ho najdu téměř poslepu. Kde je má modrá knížka, už samozřejmě dávno netuším.

Přidat komentář