Uchamžiky

Mám takového polokoníčka. Koníčka, který je podřízený většímu koníčku. Hříbě. A díky němu jsem se stal amatérským grafikem! Vyrábím si totiž občas vlastní obaly na CD. Důvod je jednoduchý: digipaky. Abych řekl pravdu, k digipakům mám ambivalentní vztah (cizí slova nejsou mou silnou stránkou; napřed jsem napsal „ambientní vztah“). Na jednu stranu je považuji za estetičtější, na druhou stranu mě malinko rozčiluje, že ve sbírce tolik „nezařezávají“. Přečuhují nebo jsou kratší, někdy vyšší, jindy nižší. Většinou také užší než klasický plastový „jewel case“ (ten název se mi líbí, obal na CD je „krabičkou na klenoty“ – přesně tak!). Jsem tedy trochu rozpolcený: Digipaky chci napůl chránit a napůl zlikvidovat. Chránit proto, že jsou nenahraditelné (krabičku můžete vyměnit), a zlikvidovat proto, že narušují mou sběratelsko-autistickou linii v poličce.

Co tedy dělat? Řešení jsem samozřejmě nalezl, jinak bych sem s tím nelezl. Xerox. Kopírování sice možná zabíjí hudbu, ale kopírování vlastních obalů za účelem uschování těchto obalů ve skříni a jejich nahrazení kopií v krabičce hudbu určitě nezabije. Ta už přežila horší věci. Od začátku devadesátek tedy tu a tam zajdu na kopírku a nechám si ofotit pár svých obalů. Ofocený digipak pak doma pečlivě vystříhám, poslepuji a vložím do krabičky. Zaměstnanci kopírky si o mně možná myslí, že jsem velký pirát, ale já jsem jeho přesný opak! Teď nevím, co je opak piráta. Námořník?

V posledních letech jsem svůj systém ještě trochu vylepšil. Naučil jsem se s jednoduchou aplikací, speciálně vymyšlenou na tvorbu obalů CD a DVD. Samozřejmě jsem si ji sehnal legálně, námořnicky. Stáhnu si tedy obrázky z internetu (nebo si naskenuji své CD), umístím je do patřičné šablony, udělám pár drobných úprav, uložím a na kopírku už nesu jen počítačové soubory. Takový vzkaz v láhvi – flashce.

Takže ve výsledku mám ve své sbírce spoustu CD s obaly, které mám jenom já. Nejsou to originály a nejsou to ani pirátské kopie. Jsou to mé autorské interpretace původních obalů.

Nabízí se přirozeně otázka, kdy na to má člověk najít čas. To je trochu problém. I když už umím postupovat docela rychle, stejně si to nějaký čas vyžádá. Mám tedy resty. Na druhou stranu, to vystřihování a tak, mě úžasně uklidňuje. A těší! I když se s tím občas docela namořím. Holt námořník.

 

Přidat komentář