Uchamžiky

Před časem mi udělala radost knížka Outside The Lines, kterou jsem dostal. Také mě dostala. Měl jsem ji přečtenou raz dva. Ono toho textu v ní zase tolik není. Kniha je totiž dobře napsaná, ale hlavně je dobře nafocená. Jedná se o soubor nepoužitých fotografií na obaly slavných novovlnných desek. Každá kapitola je věnovaná jedné desce; fotograf povypráví něco o vzniku snímku, vidíme vybranou fotku známou z obalu, ale hlavně spoustu těch nevybraných. Někdy docela podobných té „vítězné“, jindy ale dost odlišných. Žánr alternativní co-by-kdyby historie mě baví, takže jsem se do knížky začetl a zaprohlížel s velkou chutí. Navíc všechna zde zobrazená alba buď mám, nebo alespoň chci mít. A velká část z nich patří k mým vůbec nejoblíbenějším.

Střih do současnosti: Jedeme na jeden z mála letošních koncertů a v autě nám Dušan pouští novou desku Baxtera Duryho, The Night Chancers. Je super! Tenhle gainsbourghovsko-cohenovský indie model mi sedí. Baví mě zpěváci, u kterých jsou pěvecké limity převálcovány charismatem. (Nic proti velkým hlasům, ale hlavní je stejně výraz a podání.) Věřím, že i textově mě deska zaujme, jen ten silný cockney přízvuk je pro mě na první poslech trochu tvrdším překladatelským oříškem. Zjišťuji, že tohle je už asi šestá Baxterova deska, takže mám co dohánět. Pro začátek si objednávám alespoň tuhle. Na světélkujícím vinylu, ideálním pro dlouhé zimní večery. Ovšem co je pro mě překvapením, Baxter není nikdo jiný, než syn mého oblíbence Iana Duryho! Klučík, který je coby pětiletý zachycený na obalu tátova New Boots And Panties!!! (Dva vykřičníky jsou součást názvu desky, třetí jsem udělal já za větou.)

Zpět k publikaci Outside The Lines: v kapitole věnované debutu Duryho & The Blockheads popisuje fotograf Chris Gabrin, jak celý den s Ianem chodili po Londýně a fotili na různých místech. Jeho pětiletý synek se tam přimotal jen na chvilku, z několika nafocených filmů byl jen na čtyřech fotkách. Ale hned bylo jasné, že tohle je ona. Vypadá jako pečlivě připravená a naaranžovaná, ale je dílem náhody. Název desky vymyslel Dury až podle ní. Pózují tam se synem před výkladem obchodu s oblečením. Já tady ale s výkladem už končím. A jdu si zase pustit novou desku tohoto, dnes už skoro padesátiletého, klučíka.

 

Přidat komentář