Uchamžiky

Jednou z mých nejoblíbenějších německých sedmdesátkových kapel je Harmonia. Vlastně nejen sedmdesátkových. A když na to přijde, tak nejen německých. Nenápadná skupina, která v době svého fungování vydala jen dvě alba a pak se v tichosti rozpadla. Nenápadná, ale ve své době považovaná skoro za superskupinu. „Nenápadná superskupina!“ – ideální titulek, kdyby o nich někdo psal třeba článek. Vznikla tak, že se k Hans-Joachimovi Roedeliusovi a Dieteru Moebiusovi, tedy Cluster (což je podle mě super skupina už sama o sobě) přidal Michael Rother z Neu!. Časem se k nim připojil dokonce ještě Brian Eno, čímž zřejmě vznikla jakási hyperskupina (dle analogie supermarket – hypermarket), ale tyto nahrávky vyšly až v devadesátých letech. Kdybych měl jedním slovem charakterizovat, jaká Harmonie je, tak bych řekl, že decentní. Muzikanti netlačí na pilu, ani v tempu skladeb, ani v intenzitě hraní. Všichni „superčlenové“ (včetně automatického bubeníka Elka Drummer One) jsou hráčsky ukáznění; hlavní slovo tu má atmosféra a nálada. Žádná disharmonia! Není divu, že jejich hudba, chvílemi tichá jako pěna, zaujala i Briana Ena. Oproti jeho číslovaným ambientním deskám (které ostatně měly teprve přijít) je ale přeci jen konkrétnější a „písničkovější“.

Proč o nich ale teď píšu. Poslechl jsem si nedávno obě jejich desky, ale každou zcela jiným způsobem. Takže pro mě nebylo zajímavé jen to, co jsem poslouchal, ale i jak. Napřed jsem si dal svůj klasický „premiérový poslech“ alba Deluxe z roku 1975. To znamená, že jsem dal CD do přehrávače, posadil se tak, aby mé místo tvořilo s oběma reproduktory rovnostranný trojúhelník a vychutnal si 42 minut zvukové krásy. O pár dní později jsem si pořídil svůj první bezdrátový reproduktor. Stále ještě naladěn Deluxe, pustil jsem si jejich o rok starší debut Musik von Harmonia. Kvalitní, ale přeci jen menší, navíc monofonní repráček nemůže zvládnout to, co standardní stereosouprava. Na druhou stranu, možnost přenášet si hudbu, cítit v ruce její vibraci a užívat si nepřerušeného poslechu při přípravě snídaně, třídění prádla, koupeli či čištění zubů, má také své kouzlo. Je to pro mě zcela nový zážitek, pustit si ve vaně vodu i hudbu!

Ještě že jsem to ale testoval na první desce Harmonie, protože ta druhá končí skladbou Kekse s kvákáním žab. To by mě ve vaně asi trochu znervóznilo.

Přidat komentář