Uchamžiky

Jistě, nechci říkat hiphop dokud nepřeskočím ani chválit dne před večeří. Ale i tak mám radost, že otravná epidemie, která nás dva roky soužila je (alespoň na čas) pryč. Přišly jiné, ještě horší věci, ale o tom nemá cenu se zde rozepisovat. Na to jsem já i můj sloupek krátký. Zkusím vyzdvihnout alespoň nějaký pozitivní aspekt současné doby: Návrat koncertů a živých akcí! Po dvou letech útlumu je to doslova polití živou vodou, chvílemi skoro až ledovou. Člověk si říká, jestli z toho nevypadl, jestli ještě ví, jak se to dělá, chodit na kulturu. Nákup lístků, fronta na šatnu, hledání místa, vyčkávání na kapelu, tleskání, přidávání, rozchod.

V poslední době jsem byl na čtyřech velice rozdílných akcích a všechny mě naprosto nadchly – i když každá jinak. Na konci dubna jsme s Bárkou byli v Berlíně na Sparks! Kdo alespoň letmo sleduje mé Uchamžiky, ví, že ohledně Sparks nejsem zcela nezaujatý. Ale ono to bylo zcela výjimečné i podle zcela objektivních kritérií! Fakt. Dva mladí sedmdesátníci s doprovodnou skupinou rozjeli šou trvající dvě hodiny a pokrývající pět dekád. Klasici popové jinakosti. A jakosti.

Zbylé tři zážitky jsou z domova, i když ne přímo z Hanspaulky. Kamarádi nás pozvali o dva kopce dál – na Cibulku. V znovuotevřeném statku, kde jsem byl v hlubokých devadesátkách několikrát jako účinkující i jako čumící, se konala sousedská akce. A tak jsem poprvé v životě viděl vystoupení dua Thomas & Ruhller! Léta je znám, mám jejich kalendář, viděl jsem různé skeče v TV i na YT, ale až teď konečně naživo! Užil jsem si to, i když jsem měl na zádech naši šestiletou Anežku. Ta se střídavě smála a střídavě nudila. Na její otázku „Proč to dělají?“ budu asi ještě dlouho hledat odpověď. Doufám.

A potom dva ryze koncertní zážitky: Bert & Friends v Roxy a Mitski v Arše. Ani jeden není v mých sloupcích nováčkem, ale oba jsem viděl naživo poprvé. Velice odlišné koncerty i typy energií, oba fascinující. Vlna pozitivní energie Alberta a kamarádů procházející i skrz filtr vysoce sofistikovaného kýče versus značně stylizovaná Mitski, pojímající koncert jako pantomimické představení, které ovšem neubíralo energii ani harmonické zajímavosti jejím písničkám. Ale jeden společný rys oba koncerty měly: Výrazný sborový zpěv publika, který v některých chvílích přehlušil i kapelu. Slyšet celou Roxy zpívat: „zachrání nás třeba kouzelnický čínský hůlky!“, to na onlinu nezažijete…

Přidat komentář