Uchamžiky

Některé dětské mánie mizí, jiné přetrvají a další odchází a pak zase vrací. A mně se teď jedna taková završila v Boskovicích. Zásluhu na tom má Martin Kyšperský a soudní proces s Jazzovou sekcí.

První kartičky Rock’n Bubble jsem získal v roce 1986. Byly to žolíkové karty s obrázky populárních zpěváků a skupin. Prodávaly se se žvýkačkami Dandy. Fór byl ale v tom, že v jednom balení byly jen tři kartičky a vy jste nevěděli jaké. Navíc to bylo západní zboží, sehnatelné jen v Tuzexu. Tam jsem získal svá první dvě balení. A víckrát jsme tam už nešli. Svých šest kartiček jsem si ovšem náležitě hýčkal, stejně jako ségra. Na nějaké kompletování nemohlo být ani pomyšlení. Všech 54 karet – to byla v podmínkách reálného socialismu naprosto nereálná představa.

Přetočím kazetu svého života ff do roku 2013. V antikvariátu u Dejvického divadla (dnes je tam Anti.kvariát, ale dřív tam byl opravdu antikvariát) jsem nečekaně narazil na zlatý důl: hromádka Rock’n Bubble u pokladny! Zalapal jsem po dechu: „Koupím všechno!“ „Já je neprodávám,“ mávl pán rukou, „já je dávám zadarmo jako záložky.“ Možná jsem se trochu zapotácel.

Tímto neuvěřitelným skokem jsem rázem měl skoro celou sadu! To byla velká radost. Po nějaké době ale kompletista ve mně začal trochu hlodat. Přeci jen, skoro celá sada není celá sada, že? Ukázalo se, že mi chybí jen dva kousky: piková osma s Billy Oceanem a žolík s Tears For Fears.

V roce 2018 jsme se na koncertě Davida Byrnea potkali s Martinem Kyšperským. Doslechl se o mé sbírce a prozradil mi, že kartičky kdysi také sbíral (dokonce na poutích – kdybych to byl tušil!), a že toho Oceana má možná dvakrát. Plamínek naděje zaplápolal. Dlouho jsme ladili termín. A letos se ukázalo, že hrajeme společně v boskovickém letňáku. To nám hrálo do karet.

Klaplo to! Obě zbývající kartičky jsem od Martina získal. Krásný pocit, po šestatřiceti letech zkompletovat sbírku! A začaly mi docházet další souvislosti: V roce 1986, když probíhal soudní proces s Jazzovou sekcí, nám, coby rodině pronásledovaného, ze Západu poslali pár valut. Za ty máma dostala nějaké bony. Tak jsme si s Blankou poprvé mohli vybrat nějakou věc v Tuzexu. Nevím, jestli ta dvě balení žvýkaček byla rozumná investice, ale je fakt, že nezapadla.

Když jsem si teď s Martinem po zvukovce v letňáku prohlížel již kompletní sbírku, došlo mi, že mezi interprety jsou i takoví, kteří tenkrát podepsali petici za propuštění zadržených členů sekčního výboru! Co vím, tak minimálně křížový král a piková desítka to podepsali.

Jsou to sice obyčejné pouťové kartičky s osmdesátkovými popzpěváky, ale pro mě mají své kouzlo. Kromě jiného si z nich mohu vykládat svou minulost.

Přidat komentář