Uchamžiky

Už několik let se průběžně zabývám přepisy. Snažím se postupně digitalizovat všechny typy svých archivů: fotky, dokumenty, videa, audia. Ty věci potom samozřejmě nevyhodím; jen nemusí být na očích a po ruce. Stačí v krabicích a na půdě.

Postupuji systematicky, ale občas se nechám strhnout nečekanou událostí. Například nedávno jsem pomáhal rodičům něco přerovnat v suterénu a objevil při tom krabice audiokazet! Studnice! Na jejich výpravě je vidět vývoj situace u nás doma i v celé společnosti. Nejstarší jsou většinou velice svědomitě popsány. Pokud ovšem byly k dispozici nějaké informace. Jednalo se často o kopie z druhé a vícté ruky, takže kvalita nahrávek i doplňujících informací bývala různorodá. Opravdové klenoty jsou samizdatová, s velkou péčí vyvedená „alba“ domácích kapel. Po revoluci je vidět, jak muziky valem přibylo, ale času na pečlivé popisování ubylo. Začaly se objevovat i západní „originálky“. No a potom už jsem nacházel i ty kazety, které jsem rodičům nahrál já sám. Většinou z cédéček. S příchodem CD ale začala zlatá, možná i chromová éra kazet pomalu končit. Ještě se chvíli držely v autech, ale i v těch časem dojely.

Probíral jsem se těmi krabicemi od bot plnými kazet a snažil se určit, co na nich vlastně je. Pravá zvuková archeologie! Některé obaly příliš svědectví nevydaly. A občas bylo na kazetě něco jiného, než uváděly. Když jsem nevěděl, zkusil jsem aplikovat aplikaci Shazam. Ale i té dělaly některé tátovy alternativní nahrávky potíže. „To bude těžké,“ byla aplikačina nejčastější reakce.

Potom jsem dělil zrno od plev. Kritériem ale nebyla kvalita hudby, ani technická úroveň nahrávky, ale pouze její „raritnost“. I když má dnes člověk pocit, že „na Spotify je všechno“, tak je to opravdu jen pocit. A pořád ještě existuje dost hudby, která nijak digitálně dosud nevyšla. Ani na CD. Takže nejvzácnější nálezy byly hlavně ony samizdatové kazety nebo amatérské nahrávky koncertů. 

Zásluhou vydavatelů jako Black Point, Guerilla Records, Galén a dalších se toho na světlo digitálního světa dostalo už spoustu. Všechno ale ještě ne. Je to mnohdy pochopitelné; třeba byly vydány jiné, o něco kvalitnější verze stejného materiálu.

Ale i když mám například všechny osmdesátkové nahrávky Jasné páky nebo STP, které kdy na CD vyšly, stejně mám radost, že mám teď přepsané i ty zašuměné koncertní nahrávky, které jsem nadšeně poslouchal celé dětství a teenagerství!

 

Přidat komentář