Florentské okénko: Poslední večeře

Florencie je každopádně nejen městem Madon a Máří Magdalén, ale i městem večeří, více než dvou desítek posledních večeří; ostatně i my spolu na nějakou dobu hovoříme naposledy.
Tedy spolu povečeřme, nejprve za městem v refektáři někdejšího kláštera při kostele svatého Michala v San Salvi, kde se nachází jedna z nejpůsobivějších fresek okolí Arna, Cenacolo Andrey del Sarto z 30. let 16. století. Ohromující natolik, že díky úctě armád přežila i velké obléhání Florencie z let 1529–30. Všimněte si nicméně jediného překvapivého detailu; zatímco Ježíš prozrazuje svým rozčileným učedníkům, že ještě touž noc jej jeden z nich zradí, nad tímto bouřlivým a nanejvýš závažným výjevem se dva muži baví s lehkostí prodlouženého víkendu, nevěnujíce dramatu vůbec žádnou pozornost. Ba co víc, freska samotná vede váš pohled právě k nim, a tak netrvá dlouho a počátek všech budoucích mší se stáhne do pozadí všední důvěrnosti dvou bezstarostných zevlounů a kritický význam události cele vyvlastní banální tajemství, neboť o čem že to ti dva klábosí? Chcete-li tuto fresku plně prožít, otevřete se závrati z osudového zmeškání, asi jako kdybyste se večer z nudy nalévali v podzemí Újezdu, zatímco v patře inkognito hrála Björk.
Přejděme raději do všímavější společnosti Ghirlandaiových Posledních večeří (ve Florencii a okolí se nacházejí hned tři), jakkoliv si polepšíme jen zčásti. Jejich protagonisté nás sice vtáhnou mezi sebe, ale srovnejte společenství apoštolů refektáře kláštera Všech svatých (1480) s Leonardovou milánskou dramatizací (1495–98) a ihned vám dojde, že v Ghirlandaiově obraze jsou Kristovi učedníci, rozptýleni podél stolu po nesouvislých dvojicích, podivuhodně roztržití, jako by k řadě z nich Ježíšova právě pronášená slova snad ani nedoléhala; ostatně jen část z nich věnuje svému učiteli přímou pozornost.[1] V mladší a méně okázalé variaci na stejné téma v refektáři kláštera Svatého Marka (1482) už se mnohem spíše jedná o volnou rozpravu během siesty a apoštolové, kteří k sobě mají fyzicky skutečně dále, si v křehkých až náhodných aliancích všímají především svého. I Ježíš má sklopené oči jen pro Jana; jako bychom i my měli polknout hořké sousto v ústraní.
Nechme tedy Ghirlandaiovy apoštoly jejich usebrání a vnořme se v dalším lokále mezi třináct rozhněvaných mužů Andrey di Bartolo v rámci jedinečné Cenacolo di Santa Apollonia (1450), kteří naopak cele vyžadují naši sounáležitost. V celé Itálii vskutku nenajdete rozhořčenější výjev, však i sám Ježíš není oproti zvyklostem osou kompozice, nýbrž dlí mezi ostatními ve sveřepé napjaté řadě, snad jen že nad jeho a Jidášovou hlavou se již stahují a bouří mramorová mračna. Na stole jsou příznačně jen matné náznaky zbytků chleba a rozhodně žádné číše; tohle není závěrečná večeře, ale počátek vzpoury.
To nedokončená freska Alessandra Alloriho v komplexu Santa Maria Novella (1584–1597) je naopak počátkem slavnosti, netradičním pojetím Krista s číší ve vášnivě manýristickém obklopení žáky. Všimněte si Kristovy tváře; zde se nedoznává ke smrti a zradě, ale s lehkostí banketu předestírá budoucnost. Na této slavnosti se ale sotva ochomýtneme, neboť vás chci na rozloučenou zavést k nedaleké Peruginově Cenacolo di Fuligno (1495), k nejjemnější a zároveň nejsmířenější florentské večeři, kde i Jidáš hledí z obrazu spíše rozpačitě, jako by všeobecné klimbavé odpuštění vymazalo jeho vinu do smytelné šmouhy. Ne nadarmo byl obraz zprvu připisován Raffaelovi; zde je vše v řádu věcí, stejně jako v sobě každé „sbohem“ nese příslib „na shledanou“.
A teď už běžte! Cestu domů již najdete sami.

Cenacolo di San Salvi
Cenacolo di San Salvi
Cenacolo di Ognissanti
Cenacolo di Ognissanti
Cenacolo di San Marco
Cenacolo di San Marco

 

 

 

 

Cenacolo di Santa Apollonia
Cenacolo di Santa Apollonia
Cenacolo di Fuligno
Cenacolo di Fuligno

 

 

 

 

 

[1]     Mimochodem, chcete-li ve Florencii spatřit ozvěnu Leonardovy věhlasné Večeře, stavte se na moučník do někdejšího kláštera San Giovanni della Calza, kde se nachází freska Franciabigia z roku 1514. Ale to jen tak na okraj.

Přidat komentář