Gabriela Těthalová: Baví mě přesahovat řád výchozích pravidel

Gabriela Těthalová je mladá současná umělkyně zaměřující se na abstraktní malbu. Prošla ateliéry na pražské UMPRUM, AVU a Vídeňské akademii, nyní se věnuje své tvorbě v Hamburku, kde také dovršila své umělecké vzdělání. Její cesta k tomu, že se chce věnovat výtvarnému umění naplno, profesionálně, nebyla úplně standardní…

Jak jsi se dostala k malbě?

Když nad tím zpětně přemýšlím, tak jsem si vždy kreslila nebo malovala, doma, pak na výtvarce a ve škole, když jsem se nudila. Když mi bylo kolem patnácti, tak jsem začala na vlastní pěst objevovat umění nejen v knížkách, ale i v galeriích, byla jsem poprvé v TATE Modern a byla jsem z toho nadšená. Na jednu stranu jsem tím dost žila, ale neměla jsem asi v okolí nějaký příklad toho, že to může být regulérní životní náplň, a tak mi to zpočátku nesecvaklo. Tím, že jsem byla na gymplu a bavilo mě hodně věcí, jsem trochu tápala, co bych si měla vybrat ke studiu. Vzdělání jsem měla vždy vysoko na žebříčku hodnot, a tak nějak jsem vždy tušila, že toho budu muset vystudovat víc, abych tuhle touhu naplnila.

Ale po gymplu nepřišla hned umělecká škola, viď?

Přišlo mi, že nejkvalitnější vysoká škola u nás bude UK, fyzika a matika byly moje nejoblíbenější předměty. Matematiku jsem vnímala jako něco, co má širší využití do budoucna a je to základ skoro všeho. Ačkoliv to bylo zajímavé, postupně jsem zjišťovala, že pro věc nemám takový zápal, navíc na malování nebylo moc času a najednou mi to začalo doopravdy chybět. Ale cesta k tomu, že to je ta jediná věc, které se chci věnovat, trvala dlouho. Ještě po přijetí na UMPRUM jsem si na dva roky přerušila, abych dodělala matfyz. Ta představa „být umělkyně“ byla dost neuchopitelná a iracionální, dlouho jsem si nedokázala připustit, že nic jiného mě neučiní šťastnou a nebude mě naplňovat. Nakonec všechno začalo fungovat až ve chvíli, kdy jsem si zabouchla zadní vrátka.

Takže se ti daří fungovat z prodeje umění?

Už tři roky, ale dařilo se to díky tomu, že jsem v Německu měla stipendia ke škole, což významně pomohlo. V září jsem dostudovala a vzrostly mi náklady na ateliér, takže nevím, jak to bude do budoucna. Plus aktuálně Covid – přijde mi, že v kultuře teď nikdo nechce moc plánovat. Jsem ale optimista a nevadí mi nějakou dobu žít v nejistotě. Vždycky se podle mě vyplatí trochu riskovat, zvlášť když mám zkušenost, že normální práci si můžu najít kdykoliv, ale to si teď nepřipouštím.

V Hamburku žiješ od roku 2017 a jak zmiňuješ, nedávno jsi zde dokončila magisterské studium na HFBK (Hochschule für bildende Künste, Univerzita výtvarných umění). Jak bys shrnula tuto svoji zkušenost s UMPRUM a zahraničními stážemi?

Studium na HFBK v Hamburku mi dalo opravdu hodně. Ani nevím, kde začít. Na UMPRUM jsem na jednu stranu hodně tápala a objevovala, jak vlastně funguje současné umění, že je tady nějaká scéna, co vlastně dělám a co to pro mě znamená. V osobní rovině jsem v Praze v podstatě doma a v komfortní zóně, tak jsem si dlouho ani nevšimla toho „společenského aspektu“. Kdo se s kým zná je vlastně součást té profese a už na umělecké škole funguje nějaká hierarchie. Řešila jsem svoji práci, což šlo dost ztuha, protože jsem nikdy předtím vlastně moc nepřemýšlela nad tím, co budu malovat, a najednou je tady celý kontext, historie, současnost, okolní svět. Myslím, že pro hodně studentů je tenhle přerod na „poučeného“ umělce komplikovaný. Hodně mi pak pomohlo odjet na Erasmus do Vídně, protože tam jsem mohla být zas o krok dál před lidmi, kteří mě neměli v žádné škatulce, a konečně se mi začalo dařit pomalu malovat tak, jak jsem chtěla. Takže se to nedá úplně porovnávat, UMPRUM byla výborná zkušenost, ale i úplně jiná životní fáze.

Gabriela Těthalová je mladá současná umělkyně zam . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář