Kamil Linhart 100 let

17. 9. 2020 – 31. 3. 2021, Galerie města Loun

Kurátoři Vladimír Drápal a Bořek Zasadil

Výstava, uspořádaná ke stému výročí narození Kamila Linharta v Galerii města Loun, jen podtrhuje význam tohoto stále spíše opomíjeného umělce a také lounského rodáka. Bohužel, protože byť se ve spojení s Louny někomu vybaví jméno Zdeňka Sýkory, další dva jeho vrstevníci a přátelé, Vladislav Mirvald a právě Kamil Linhart zůstávají ve stínu. Neprávem, a právě aktuální lounská výstava se to – úspěšně – snaží napravit.

Vlastně je to dosti zajímavé, jak se v jednu chvíli, Sýkora a Linhart se narodili v roce 1920, Mirvald o rok později, ocitly na relativně malém městě tak výrazné umělecké osobnosti. I vzhledem k tomu všemu si před pohledem na vlastní expozici dopřejme krátké přiblížení Linhartova životaběhu – jelikož jeho otec působil jako profesor na Podkarpatské Rusi, strávil své dětství střídavě tam a u prarodičů v Čechách, seznámení se s jinou kulturou a prostředím bylo jistě zajímavé. Po maturitě začal studovat na ČVUT v Praze, specializoval se na architekturu vodního stavitelství. Uvádíme to proto, že zvláště v pozdější tvorbě můžeme tušit i ozvěny technického studia, jež ovšem kvůli protektorátu nedokončil, a po válce se společně se Zdeňkem Sýkorou a Vladislavem Mirvaldem zapsal na studium výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde studovali pod vedením profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Karla Lidického. A na pedagogické fakultě zůstal až do penze.

Linhartova tvorba prošla řadou proměn, od okouzlení surrealismem, to bylo ještě za války, a následnému logickému zájmu o krajinu Českého středohoří, především pak Lounska – v tom se ostatně, a nepřekvapivě, shodoval se svými přáteli Sýkorou a Mirvaldem. A nebyl sám, tato podmanivá a dramaticky vrstvená krajina okouzlila též Josefa Sudka, Emila Fillu či Jaromíra Funkeho, to abychom uvedli ta nejznámější jména.

Někdy v šedesátých letech se Linhart začal zabývat abstraktnější tvorbou, souběžně s postupně stále silnějším provázáním se zájmem o filozofii a Jungovo učení – v jeho dílech z té doby můžeme nacházet jak ohledávání původních forem (především různé améby, kruhy), tak inspiraci kosmem, to vše v rovině lyrické abstrakce. V roce 1995 k tomu sám Linhart řekl: „…na počátku života byl tvar negeometrický tvar buňky, nepravidelný ovál, tvar améby. A právě tento tvar se stal před léty východiskem mé malířské práce – v jakési konfrontaci s racionální geometrií.“

Kurátoři Vladimír Drápal . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář