Tomáš Řízek: Že ten svět tak vidím

Výtvarník Tomáš Řízek (1963) je sice z Česka, ale domovů má po světě hned několik. Třeba v Tchaj-wanu, třeba v Hongkongu. Maluje, ilustruje knížky, propaguje českou knižní kulturu za hranicemi. A provozuje nakladatelství Mi:Lù, kde letos vyjde třeba Erbenova Kytice v čínštině. „Zůstávám vždycky otevřený tomu, co ke mně v práci přichází,“ říká.

Jste sice rodák z Prahy, ale táhne vás to soustavně na Východ, do Číny, na Tchaj-wan. Kde jste tenhle směr nabral? Z četby, fotografií, z kresby a malby, z vyprávění?

Odmalička jsem rád vyhledával dobrodružství. Jako každý tehdejší kluk jsem přímo hltal Robinsona Crusoe a všechny mayovky a verneovky, navíc vše umocněné ilustracemi Zdeňka Buriana. To bylo z jedné strany. Z druhé strany na mě měl vliv magický strýc Karel, který dlouhodobě pobýval v zahraničí u lední revue. Jeho vyprávění jsem vždy poslouchal s očima navrch hlavy. Prostě vzdálené lokality byly svým způsobem u mě vždy tak nějak přítomny. Bez ohledu na železnou oponu. Zřejmě toto vše, společně s mojí snahou uplatnit se později tvůrčím způsobem, vedlo k tomu, že jsem se začal přesouvat se svými aktivitami do zahraničí. Nejprve to bylo Švýcarsko, ale pak – vzhledem k mé tehdejší partnerce – jsem zamířil do Číny a na Tchaj-wan. Potom už si vše kolem mě a se mnou začalo žít vlastním životem. Může to vypadat, že jsem se stal dobrodruhem.

V čem se liší Tchaj-wan od Číny?

Zcela jistě největším rozdílem je politický systém. Tchaj-wan využívá bohatě výhod, které plynou z fungující parlamentní demokracie, zatímco v kontinentální Číně na vše dohlíží komunistická vláda jedné strany. Ta se navíc netají svými velmocenskými ambicemi. Myslím, že je to pak hodně znát na lidech. Jsou to naprosto odlišné společenské systémy. Víme dobře, jaký vliv měla v minulosti vláda komunistické strany v Československu. V kontinentální Číně je to podle mne navíc transformováno vlivem tamějších historických a kulturních tradic do jakési směsi. Co ta přinese, se teprve uvidí. Už je to ale nějaký čas, co jsem byl v kontinentální Číně. Ovšem ještě nedávno jsem jezdil do Hongkongu, dokud to šlo. A ty změny, které se tam odehrávají, o lecčems vypovídají…

Jaké vnímáte rozdíly mezi Čínou a Tchaj-wanem mimo politiku?

Kulturní a sociální rozdíly jsou na Tchaj-wanu podstatně menší než na pevnině. V kontinentální Číně sice existují pulsující moderní velkoměsta, ovšem na druhé straně jsem kdesi v tamních horách rozhrnul křoví, a ocitnul jsem se v domorodé vesnici jak ze sedmnáctého století. Muži chodili ozbrojeni křesadlovými puškami s dlouhými hlavněmi. Měli za pasem nože. Ženy tloukly obilí v primitivních dřevěných zařízeních. Samozřejmě že to byl pro mě jako pro výtvarníka fantastický zážitek. Ten přesun v čase. Ovšem pro tamní lidi je to denní realita. Nevím o tom, že by na Tchaj-wanu byly tak propastné sociální a kulturní rozdíly. Tchajwanci mají navíc všichni dostupné velmi kvalitní zdravotnictví.

Má Tchaj-wan něco společného s Českou republikou?

Myslím, že máme hodně společného. Hlavně v historii. Tchaj-wan i Česko jsou malé země ve stínu velkého bratra. Obě země prošly ve stejnou dobu politickým transformačním procesem. Pak mohu porovnat to, co mě vždy zajímá a co mám v sobě hluboce uloženo od dětství: krajinu. Oproti té české má Tchaj-wan vodorovná políčka, daná způsobem pěstování plodin. To určuje celkový rytmus krajiny. Samozřejmě vnímám též oceán s jeho proudy. Vysoké hory a bujnou vegetaci. V Česku jdete volně do lesa, zatímco na Tchaj-wanu vše pohlcuje divočina. Jsou tam časté zemětřesení a tajfuny. To jsou pro Čecha skoro neznámé síly. Chovám k nim velký respekt. Ale jinak o rozdílech moc nepřemýšlím. Věci beru, jak přicházejí, jako samozřejmé. Hledám vždycky konkrétní řešení. Svým založením se snažím pokaždé nalézt to, co spojuje. Styčné body. Z nich pak vycházím… Z praktického života bych zmínil poněkud vyšší míru byrokracie na Tchaj-wanu. Zakládal jsem různé společnosti, takže vím, o čem mluvím. A to samé platí pro Hongkong.

Výtvarník Tomáš Řízek (1963) je . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář