Ad hot

Minule tu šla řeč o nových filmech obírajících se hudebními veličinami. Nejméně životopisný, ve svrchní časové linii fiktivní Miles Ahead jsem už stihl vidět. Těsně před uzávěrkou. Dojmy neutříbené, třeba repete. Poznamenám jen: Don Cheadle, zároveň poprvé režisér, odvedl coby Miles Davis úžasnou práci. Za léta, kdy urputně sháněl na vysněný projekt peníze, se o Milesovi dozvěděl první poslední. Snad s ním po čas natáčení splynul. A zároveň přinejmenším naznačil, jak složité, nepochopitelné a často neakceptovatelné bytosti bývají převratní umělci. Bez ohledu na obor. Protože i když je tu hudba stále přítomna, vlastně by mohl být protagonistou třeba malíř nebo básník. Byť podobně úspěšný a vzývaný. To je, zdá se mi zatím, nečekaně obecnější vyznění.
S filmy o umělcích je to ale skoro vždycky na draka. Jsou v nich všelijaké zkratky, zaumnosti, symboly, trapné popisnosti. A nešťastné pokusy o zobrazení tvůrčího procesu. Který se odehrává kdesi uvnitř, často intuitivně. Mnozí tvůrci přece nedokážou vysvětlit, proč udělali zrovna tohle takhle. Prostě to tak muselo být. Řekl by nejspíš Antonín Dvořák. Jak to, prokrista, přenést na plátno?
Kdysi mě ale vzal Divoký Mesiáš Kena Russella o polozapomenutém sochaři Henrim Gaudierovi-Brzeskovi, který v mladém věku padl za první světové. A pak Dívka s perlou Petera Webbera, byť v ní byla skoro podstatnější atmosféra barokního Delftu, než malování Jana Vermeera.
Jo ale – tiše tu prošel titul Jimi: All Is by My Side (2013), jak do Londýna roku 1966 dorazil Jimi Hendrix a co způsobil za virvál. Vyšel u nás jen na DVD pod mimořádně stupidním titulem Hvězda stoupá vzhůru. Režie John Ridley, scenárista oskarových Dvanácti let v okovech. Hendrixe, podobně machistického, ale i enigmatického a – snad – citlivého jako Miles Davis, hraje úžasně André Benjamin. Jinak André 3000, rapper z dua Outkast. Ve filmu sice nejsou původní nahrávky, na kterých nějak absurdně rajtuje Jimiho rodina, ale nevadí. Vůbec. Skladby ze zkoušek a koncertů se velmi podobají Hendrixovým začátkům. A hlavně: zní skvěle v provedení Waddyho Wachtela. Kytaristy, o kterém vědí hlavně kytaristé. Což je to nejlepší doporučení.

Minule tu šla řeč o nových filmech obíraj . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář