Záviš Kalandra aneb Pohan zabit komunisty

Tak jsme si letos připomněli 75. výročí justiční vraždy Milady Horákové pod heslem „Zabita komunisty“. Historici nám vysvětlili, že šlo skutečně o neuvěřitelný právnický exces, neboť za vyzvědačství, z něhož ji vinila obžaloba, mohla podle tehdejších zákonů prý dostat nanejvýše 20 let odnětí svobody. Takže každému, kdo se začne nad tím zamýšlet, zůstane rozum stát a jenom šeptne: jak to bylo tehdy možné… Kdyby to byl chlap, ale ještě ke . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Ad Hot

Kdekdo si už půlstoletí láme hlavu, jestli by se nevyvíjel rock, ale i přidružené žánry jinak, kdyby tehdy 18. září zbytečně nezemřel Jimi Hendrix. Aspoň částečně jinak. Že by tomu všemu dal, kupříkladu plánovaným holportem s Milesem Davisem, aspoň ještě jednou tak mocný impuls, jaký znamenal jeho huronský vpád na londýnskou… Číst dál...

Postila

Krátce před letním slunovratem se básník Petr Král odchýlil od rovníku, aby se už k němu nevrátil. Byl to Franta Francouz, jak by v překladu Jarmily Loukotkové řekl jeho kolega François Villon, a český Sokol. Post illa verba dodávám, že jsme jednou s básníkem a překladatelem Michalem Novotným seděli u okna… Číst dál...

Uchamžiky

V poslední době se nejen v hudbě hodně přetřásá otázka genderové vyváženosti. Ne, že bych na toto téma mohl říci něco příliš podnětného. Coby kluk jsem genderově nevyvážený člověk, tudíž nemohu otázku příliš objektivně posoudit. Mohl bych ji maximálně objektivizovat, ale tím bych to moc nezlepšil. Ze své podstaty jsou mi nesympatické kvóty… Číst dál...

Postila

„Mor a cholera na ty vaše rody,“ proklíná Romeův přítel Merkucio Monteky i Kapulety, když ho synovec lady Kapuletové zvaný Tybald smrtonosně propíchne. Chtěl jsem mermomocí využít překlad Zdeňka Matěje Kuděje, ale to bych se nahledal. Výše uvedený výrok pochází spíš od Saudka než od Sládka. V úvahu přicházejí i Hilský… Číst dál...

Uchamžiky

Na tento srpen mi vychází jedno krásné kulaté výročí. Kulaté ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že to teď bude přesně třicet let a zadruhé proto, že oslavím koupi svého prvního CD, tedy krásně kulatého nosiče! Vidím to jako dnes. Respektive já to opravdu vidím dnes, protože to cédéčko stále mám. Ale i koupi si vybavuji poměrně zřetelně. To jsou zážitky,… Číst dál...

Eugen Brikcius uvádí IX: Díl devátý/Milan Balabán & Svatopluk Karásek

Milan Balabán (1929–2019)

Kde jste Milana Balabána poznal? Přes aktivity Nové orientace?

Já ani pořádně nevím. Když si teď vybavuji naši minulost – jde o sled dějů vesměs s mravním, nikoli však lineárním posláním –, mám pocit, jako bychom se znali už z předživota. Raný Aristoteles byl přesvědčen, že kdo se v předcházejícím životě choval nemravně, je v tomto životě za trest proměněn v . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Ad Hot

„Do tajů lesbické lásky mě zasvětila jedna z přítelkyň mého táty.“ Uh. Minimálně dvě mouchy jednou ranou. Dominika Gottová, v poslední době oblíbená bulvárem, když holt už nemá chudáka Ivetu, to sází jak z učebnice. Internetovým prostorem bloumající čtenář, nejprve zaražený, posléze pobaveně domýšlí, co by mohlo následovat.… Číst dál...

Eugen Brikcius uvádí: Díl osmý/Jaroslav Kořán & Ivan Dubský

Jaroslav Kořán (1940–2017)

Jaroslav Kořán nestudoval v šedesátých letech ani literaturu, ani výtvarné umění, ani filozofii. Co vás dovedlo ke scenáristovi a dramaturgovi z FAMU?

Asi nás spojila angličtina. Jarda nesnášel ty, kdo mu svou ignorancí kazili radost z převádění anglosaské literatury do – v jeho podání rezonující – češtiny. Dobře věděl, že takovým se říká „killjoy“ či „spoilsport“. A vedle angličtiny nás sbratřila, vlastně sešvagřila naše mateřština. Pro jeden každý anglický výraz mohl Jarda vybírat z přehršle českých synonym to nejvhodnější. Ostatně pilně pracoval na slovníku synonym, chlubil se, že třeba pro penis má sto padesát českých výrazů, od radovana po pyj. Prostě mi imponovalo, že je jazykový fachman. Hlavně byl stejně jako já přesvědčen, že literatura je především jazyk, a teprve potom syžet nebo zápletka.

Jaký byl Kořán vlastně chlapík?

Někdy docela pádný, a většinou padal protivník. Při našem procesu ve třiasedmdesátém roce dokonce skočil soudci do řeči. Když nabyl dojmu, že nám adresovaných urážek již bylo dost, vytrhl se policajtům a zvolal: „Protestuji!“ Náramně jej potěšilo, že po vyšetřovací a soudní vazbě, v období mezi vynesením rozsudku a výkonem trestu, lepil Vonnegutovu knížku Jatka č. 5, kterou sám přeložil, a to mistrně. V tiráži ovšem marně hledal „whodunnit“. Čtenář si měl zřejmě myslet, že ta knížka se přeložila sama.

Ve třiasedmdesátém jste, společně s Jirousem a Daníčkem, realizovali památný happening v hospodě U Plavců, na nějž pak navázal zmíněný proces. Kdo tehdy v hostinci zpíval nejhlasitěji?

Existují různé verze. Ta pravá praví, že při inkriminovaném posezení Jiří Daníček usnul a nechal si o celé události zdát, a já, neznaje text doličné písně, jsem playbackově předstíral, že text znám. Později jsem se dozvěděl, že šlo o známou sokolskou píseň „Šestého července na strahovských hradbách“, v níž je Čechyně, „máti naše drahá“, žádána, aby zahnala z Prahy Prusy, „naše vrahy“, do pekel, kam patří. Jarda s Magorem ovšem místo „zažeň Prusy“ zpívali „zažeň Rusy“ a leckdo z té hospody se přidal. Pokud jde o hlasitost, Jardovi se dokázal vyrovnat pouze Magor. Ve stylu Křižovnické školy však musím dodat „a vice versa“. Decibelově i ideově to byla plichta.

Opakovali jste podobné akce i po návratu z vězení?

Neustále.

Jaký Kořán je vám dneska nejblíž? Kořán-překladatel, Kořán-primátor Prahy, Kořán-nakladatel, Kořán-galerista, Kořán-šéfredaktor Playboye, Kořán-strojník Pražských kanalizací a vodních toků, Kořán-hospodský kumpán?

Překladatel byl nejlepší z možných. Jako primátor nechal v Praze zhotovit sjezdy z chodníku a nájezdy zpět pro občany na vozíku – a hlavně mi dovolil zastavit dopravu na křižovatce před pražským Mánesem, aby jedoucí vehikly nebránily sestavování pivní kompozice zvané Zátiší (3500 půllitrů). Ve svém nakladatelství Gallery vydával krásné knihy, včetně několika mých. Jako šéfredaktor Playboye se také vyznamenal: Procházel jsem spolu se svým „vyloženým umělcem“ Petrem Koubou Františkánskou zahradou a proti nám se blížil Jaroslav Kořán, malířem Rudolfem Němcem zvaný Hlavado. Už zdálky jsem spustil: „Dovol, abych ti představil tvého nového autora.“ Hlavado, míjeje nás, oznámil jako v hollywoodském filmu: „Ve čtvrtek v jedenáct hodin v redakci. Čtrnáct stránek.“ A zmizel v pasáži Alfa. Když pracoval jako strojník, vybouchl s ním kotel. Celý život byl příkladný spolustolovník. Nikoli obyčejný kumpán, on byl „fernetový král“.

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Postila

Hitem ruské literatury 19. století byl „líšnij čelavěk“, nejčastěji aristokrat oddávající se spleenu, „jenž rusky chandra říká se“. Tuto rozkoš mu kazila představa, že je zbytečný. Někdy byl ovšem tak rafinovaný, že tou zbytečností netrpěl, naopak si na ni potrpěl. Zmíněné literární postavy, o jejich autorech nemluvě, netušily,… Číst dál...