Fialoví ďábli / Kam se hrabe Tarantino

Martin Jiroušek je ostravský patriot, kulturní publicista, odborník na němý a experimentální film, antikvář a editor knižní antologie předválečného, převážně ostravského hororu Fialoví ďábli, již koncem loňského roku vydalo rovněž ostravské nakladatelství Protimluv a kterou obsáhle představil v Praze na letošním… Číst dál...

Ad hot

Celoživotní milovník a ovšem i výsostný mistr kašpařin si krátce po osmdesátce střihnul jednu vysloveně brilatní. Jak totiž jinak vnímat 18. července internetový, nikoli za babku předplacený, a se zmatečným nadšením očekávaně vypuštěný stream Boba Dylana Shadow Kingdom? Zhruba padesátiminutový kvazi-koncert… Číst dál...

Postila

Když čtete tuhletu větu, uprostřed tvůrčího vznětu, dokončuji vznosný román. Ne podložku pod otoman. To jsem odpřisáhl ondy, kdy vážila zlatá žíla kilopondy. Post illa verba dodávám, že má lebka je hebká. Není nerozbitná, jak měla za to má bytná, když jsem jednou v Londýně přes nejlepší styky ocitl se nevinně v centru šlamastyky.… Číst dál...

Uchamžiky

Jednou z mých nejoblíbenějších německých sedmdesátkových kapel je Harmonia. Vlastně nejen sedmdesátkových. A když na to přijde, tak nejen německých. Nenápadná skupina, která v době svého fungování vydala jen dvě alba a pak se v tichosti rozpadla. Nenápadná, ale ve své době považovaná skoro za superskupinu. „Nenápadná… Číst dál...

Eric Blair aneb o zrození George Orwella

Náš dnešní hrdina měl pozoruhodný rodokmen. Začněme matkou: její jméno Limouzinová prozrazuje, že rodina pocházela z francouzského města Limoges, proslulého malovanými smalty, o němž se tradovalo, že bylo jedním z hlavních středisek francouzské civilizace, „která zplodila více papežů a méně milenců než jakákoliv jiná“… Číst dál...

Eugen Brikcius uvádí: Díl čtrnáctý/Petr Kouba & Otakar Slavík

Petr Kouba (1947) Jak jste našel Petra Koubu? Našli jsme se, aniž bychom se hledali. Stalo se v roce 1980 ve Vídni. Vztah byl zpočátku poznamenán vzájemnou nedůvěrou. On si myslel, že se vytahuji, a já zase, že strana protivná se podceňuje. Věděl jsem, že maluje. Netušil jsem, že píše. K jeho psaní jsem přistupoval s metodickou skepsí. Díky ní jsem posléze… Číst dál...

Uchamžiky

Japonsko. Fascinující země. Z mého středoevropského pohledu jedna z nejexotičtějších možných. Naprosto odlišná kultura, popkultura, jazyk, kuchyně i ostatní místnosti. V dětství jsem hltal jak knížku 99 zajímavostí z Japonska, tak seriál Sokol, strážce noci. Navíc jsem v Japonsku nikdy nebyl (je to opravdu… Číst dál...

Postila

Celý život jsem s lítostí přiznával, že nemám hudební sluch. Jedna dobrá duše mě však pozdě, ale přece upozornila, že hudební sluch mám – anebo nemám –, ale že rozhodně nemám hudební paměť. V jedné z postil jsem již vysvětlil, že díky absenci hudební paměti vlastně hudbu skládám: myslím si, že přiznaně píšu text na stávající melodii,… Číst dál...

Ad hot

Až budeš, drahý čtenáři, držet tohle číslo UNI v rukou, už to ono datum nejspíš mine, nicméně o příslovečný fous. Totiž 6. července. Kdy podle dávného zvyku planou na kopcích v českých zemích vatry připomínající poněkud nepříjemný skon jednoho umanutě idealistického kněze. Ale týž den, ovšem o pět set padesát šest… Číst dál...

Georges Balandier aneb Kam se nám ztrácejí slova

Subjektem našeho dnešního setkání bude „starý bard“ francouzské antropologie, který u nás byl a dodnes je nepříliš známý. Ale neděste se, nepůjde vůbec o nudné povídání! Balandier toho v životě zažil tolik, že kdybych chtěl jeho činorodost k někomu přirovnat, tak bych neváhal ani vteřinu a jmenoval bych jeho jmenovce Orwella… Číst dál...