Reportáže

Muzikanti i pořadatel míní, čínská chřipka a úředník mění. Jenže to naštěstí tentokrát vůbec nevadilo. Podle původního plánu měl kubánský pianista klasické erudice, lehkého úderu a velkého latin jazzového temperamentu dorazit s novým elektrickým projektem, ve kterém figurují bratři Gonzálezové. Jenže Gonzálezům se kvůli restrikcím… Číst dál...

Zdá se, že se letní ostrov mezi vlnami čínské chřipky daří dobře využít. Také 18. ročník Spojených ostrovů pražských, byť s dramaturgií omezenou výběrem zahraničních účinkujících z „blízkého a zeleného“ okolí, působil málem jako ze „starého“ světa. Byť realitu připomínaly kontroly očkovanosti či testovanosti návštěvníků… Číst dál...

Posluchači by mohli být nadšeni a recenzent nadržovat už jen proto, že po téměř desetiměsíční pauze lze konečně zase slýchat živou hudbu. Už proto, že dvakrát odložené těšení se na koncert Anny Marie Jopek se konečně naplnilo. Dva freneticky vyaplaudované přídavky hovořily za vše. Ovšem vystoupení bylo vynikající bez ohledu na okolnosti,… Číst dál...

Pandemií vynucená opatření zametla s druhou částí 24. ročníku Strun podzimu málem definitivně. Nelze než soukromými domácími ovacemi vestoje ocenit nasazení pořadatelů festivalu: V šibeničním termínu nalezli vhodné sály v místech bydlišť umělců, najali tamní profesionální týmy filmařů a zprostředkovali alespoň… Číst dál...

Letošnímu 26. ročníku dal nový dramaturg Michal Wróblewski přiléhavý podtitul Where do we go? Kam směřujeme?, protože si dal za úkol nastínit možnosti současného jazzu v jeho nejrůznějších mutacích. Konání celé akce bylo do poslední chvíle kvůli koronakrizi ohroženo, nakonec se však podařilo plánovaný program realizovat jen s poměrně… Číst dál...

Letošní přehlídka hudebních aktivit spojených s vydavatelstvím Hevhetia se opět nesla v duchu nejrůznějších setkávání a program nesestával pouze z koncertů, ale i řady přednášek, dílen, návštěv galerií či prezentací různých nosičů a projektů. Kvůli pracovní zaneprázděnosti jsem se tam mohl vydat až nočním… Číst dál...

Koncert, při němž se setkal Jazz Dock Orchestra se soudobou vážnou hudbou nabídl nejen hned pět premiérových skladeb, zároveň ukázal možnosti podobných prolnutí. Ano, prolnutí, protože mluvit zde o nějakém spojování by bylo nepochopením, natolik si totiž jazzem protřelí hráči, patřící k domácí špičce, se současnou klasikou rozuměli.… Číst dál...