NUBYA GARCIA: Source

Populární časopisecká pojednání o boomu mladé londýnské jazzové scény se nemohou obejít bez jména saxofonistky a skladatelky Nubye Garcia. Právem, narazíme na ni, kamkoliv se po londýnském klubovém podzemí vydáme. Hrála se Shabakou Hutchingsem a jeho provokující, přesvědčivě zpolitizovanou kapelou Sons Of Kemet,… Číst dál...

Karel Růžička: Garden of Silence

Klavírista Karel Růžička získal „až“ několik let před čtyřicítkou významná mezinárodní ocenění v mezinárodní soutěži jazzových kompozic (Monako, 1976–1979), ale domácí scéna už o jeho schopnostech věděla dávno své. Růžička byl vždy nejzřetelnější v intimních sestavách – sólově nebo v duetech s kytarou Rudolfa Daška, či se synem saxofonistou, kdy se soust . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

MUTANTI HLEDAJ VÝCHODISKO: Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele

Zatímco o jejich sesterské formaci Vložte kočku není delší čas slyšet, herecké duo, u kterého se nikdo nemůže rozhodnout, zda je to ještě hiphop, čile hýří aktivitou. Třetí album s už skoro normálním názvem je pak vypilovanou lahůdkou: sdělnější, nápady i zpracováním silnější a celkově přesvědčivější. A to i pro jiné posluchače než jen skalní a zasvěcené.

Když se po intru rozjede hitovka Klimeš (svěřit roli v klipu . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

World Sanguine Report: Skeleton Blush

Byly objeveny chybějící články hudební historie! Brechtovsky kabaretiérské noir-výšplechty z počátku minulého století (Ladder Laden), trubačskopěvecké perly Louise Armstronga (až bigbandová Skeleton Blush), poslední Beefheartovy expresí nakoplé post-punkově frázované mimobluesopromluvy z pouštního karavanu (Blench, v té… Číst dál...

Martin Green: Portal

Posloucháme od akordeonisty tria Lau ještě folk? U takového experimentátora špatná otázka. Lepší je se ptát, čím překvapil tentokrát. Při první futuristicky děsivě znějící skladbě s hlasem Radie Peat ti jemnocitnější folkaři znervózní. U druhé, s klavírem a dronem zkreslených dud Brìghde Chaimbeul, napětí trochu… Číst dál...

Washed Out: Purple Noon

Po vydání minulé desky se zdálo, že zlaté časy Washed Out jsou minulostí. Projekt Washed Out producenta, skladatele a multiinstrumentalisty Ernesta Greena z Atlanty po ohromujícím chillwave startu prvních EP a debutu Within And Without začal nabírat jiný směr. Následující deska Paracosm představila Washed Out jako živou kapelu… Číst dál...

LES FRÈRES SMITH: Mutation

Na konci 90. let se na předměstí Paříže sešla parta kamarádů. Založili kapelu, v níž každý nosí (fiktivní) příjmení Smith. Nejde ani tak o mystifikaci ve stylu bratrů Wilburyových, jako spíše o životní filozofii. Saxofonista Fab Smith říká: „Všichni sbíráme vinyly a všimli jsme si, že snad na každé desce účinkuje… Číst dál...

BILL FRISELL: Valentine

Po loňském albu Harmony, odrážejícím kytaristovu zálibu v nezvyklých sestavách, se Frisell hlásí deskou zdánlivě „fádně“ triově obsazenou, na bohaté harmonie rezignující. Jenže on je to pořád Frisell, zkoušející dělat všechno jinak než dřív. Předně ho slyšíme zase s jinými spoluhráči. „S Rudym (Roystonem, bicí) a Thomasem… Číst dál...

Jaromír Löffler: Ty a já – Equal

Jméno Jaromíra Löfflera zná už je pár pamětníků a znalců beatové scény druhé poloviny šedesátých let. Začínal v olomouckých The Bluesmen, kde zaujal svým nezaměnitelným chraplavým hlasem a dostal nabídku od Flaminga a pomáhal utvářet ostravskou soulovou scénu. S Ostravským rozhlasovým orchestrem dokonce natočil několik písní. Po invazi v roce 1968 emigroval do Švýcarska, kde se věnoval hudbě jen sporadicky. Naplno se k ní vrátil . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu