Petr ProcházkaPetr Procházka

Autor knih Indiánská kniha mrtvých (2004), Tanec slunce, krvavý rituál síly a posvátné bolesti (2006) a Posvátná místa Severní Ameriky (2008). Natočil mj. autorský dokument o severoamerických Indiánech To The Place Of Origin (K místu počátku, 1994), oceněný mnoha festivalovými cenami. Je dramaturgem, scenáristou a režisérem řady TV pořadů a dokumentů. Přednáší o nezávislém filmu a indiánské tématice. Nadále se intenzivně zabývá studiem severoamerických Indiánů, způsobu „jiného” myšlení a psychologií vědomého a nevědomého jednání člověka.

Trifecta: Fragments

Dospělí kluci se náramně baví. Basák Nick Beggs, mimořádný mezistylový klávesák Adam Holzman a bubeník světové třídy Craig Blundell se jistě znali i odjinud, ale coby spoluhráči se potkávali v kapele Stevena Wilsona. Po zkouškách se Stevenem si tahle trojka muzikantských titánů z radosti a rozpálení pokaždé ještě navíc pár… Číst dál...

MediaBanda: Maquinarias

I přes hodně ujetý obal se nenechte odradit. Sice jsem taky znejistěl, ale naštěstí už dlouho znám skvělou chilskou experimentální legendu moderního elektrického zappistického (nejen) jazzu Fulano, z jejíž líhně vyšel skladatel, multisaxofonista a hráč na dechy všelikých zvukových rozsahů i barev Cristián Crisosto. Ten měl už… Číst dál...

James Mainwaring: Mycorrhiza

Intro prorůstá hlínou, buňka buňkou, dere se, vlákny plazí, minutu v našem čase, Dawn maličko, minimaličko za rozbřesku vysílá buňky do okolí, podává zprávy ke Komorebi s dominancí smyčců, japonský výraz pro étericky prchavý tanec živých stínů, pohybu stromů tvořený souhrou větru a slunečního světla. Jen neznatelný kousek nad tím,… Číst dál...

Lyle Workman: Uncommon Measures

Workman má pověst velmi žádaného sidemana (mj. legendární bubeník Tony Williams, Sting, Beck, Frank Black, Norah Jones, Todd Rundgren aj.) a skladatele filmové hudby (třeba Superbad, Forgetting Sarah Marshall nebo Yes Man). Oproti očekávání však není typickým kytarovým virtuózem, který se prohání po hmatníku a oslňuje nečekanými… Číst dál...

Craig Fortnam: Ark

Anglický skladatel, (nejen) kytarista, zpěvák a dirigent Craig Fortnam si po dvě desetiletí budoval osobitý styl. Jednak s North Sea Radio Orchestra (NSRO), amébně čítajícím až dvacet muzikantů v jakési postmoderní fúzi komorní hudby, minimalismu, starobritského folklóru a canterburské psychedelie na pěti albových… Číst dál...

Danny Elfman: Big Mess

Za léta muzicírování s filmaři skladatel projde lecjakými požadavky a nátlaky přibodobnit emoci záměru režiséra, naučí se tyhle divné pavouky chápat, občas i nutně přitakávat producentům a sem tam těm byznysmenům skousnout jejich slovní variaci na představu o hudbě. Elfman s tím umí brilantně zacházet, prolínat… Číst dál...

SKE: Insolubilia

Debut 1001 Autunni (2018) byl svérázně projasněnějším alter egem složité temnoty Yugen (čtyři alba 2006–2016). Aby ne, od roku 2005 byl Paolo „Ske“ Botta klávesákem téhle italské avantgardní multibandy na vlivové bázi od Stravinského přes Zappu po třeba Univers Zero, a jejím veledůležitým stavebním/tvůrčím článkem.… Číst dál...

Illegal Aliens: The Round Window

V roce 1973 se klávesista i na vše dující Dave Newhouse a basista/kytarista Billy Swann, rozčarovaní ze stavu americké rockové hudby, rozhodli založit skupinu. Osídlili statek nazvaný Buba Flirf u Gaithersburgu v Marylandu na východním pobřeží USA a coby inspiraci pojali v Anglii právě vyhřeznuvší canterburskou… Číst dál...

SchizofrantiK: Funk from Hell

Odkud v týhle době?! (Jazzy)funk je nejzřetelnější sice jen v úvodní Where the Streets Have Names, ale z podzemních pramenů vyvěrá v každém z osmi tracků. Pravda, někde jen lenivý čůrek, lze-li vůbec možno zvolit eufemismus k jinak chrleně energetickému hudbení. Časoprostor Kde ulice měly jména si při té valbě velesnadno doplníte sami. Od konce… Číst dál...

Le Bruit des Dofs: La Combinatronique

Agressif na úvod je fakt vostrá valba. Naskočila mi evokace nejtvrdší sedmdesátkové éry King Crimson s vrcholem alba Red (1974). Následná Charlotte va dans la forêt et ramasse des fraises (Šarlota jde do lesa a sbírá jahody) mě pastorálním, až klasicistně jazzovým vyprávěním usadila zpátky mimo očekávanou „crimsonovinu“. Le Bruit des Dofs… Číst dál...
Další články