Eric Apoe: Some Kinda Good News

Jeho ryze country desku Train to Oklahoma (2018) jsem slyšel nejdřív a kupodivu mě to neodradilo. Ty country písničky by mi asi nevadily na dlouhých štrekách prériemi za rachotu motoru auta z levné půjčovny. Tedy jel jsem dál a ten chlapík s albínským vousem mě absolutně uhranul následnou a od podlahy úplně onačejší deskou… Číst dál...

Richard Barbieri: Under a Spell

Žádný plán. Hodně hudby v hlavě a přenos impulzů skrze klaviaturu na harddisk. Segmenty nahrávek chtěl prý navázat na atmo-ambientní koláže alba Planets + Persona (2017) a seriálních EPs Variants 1.–5. (2017–18). Zeměkoule ochromena. Víme čím. Cosi mezi spánkem a polobděním, když obranný mechanismus těla vypne v nárazu… Číst dál...

Ani DiFranco: Revolutionary Love

Komu se před dvaceti lety podařilo zažít během dne beznadějně vyprodaný koncert téhle stylové amébky v pražské Akropoli, musela se mu ta jízda vpéct do paměti jako cejch. Praha to tehdy chytila přesně – živé dvojalbum So Much Shouting, So Much Laughter z následného roku je tou nejlepší esencí toho, co DiFranco dovede jak intimně, tak s našlapanou… Číst dál...

Přijmout mytologii: Bob Dylan a film

„To, co dělám, je spíš věcí bezprostředního okamžiku: vylezeš na jeviště a zpíváš – okamžitě se ti to vrací. Není to jako psaní knihy nebo dokonce i natáčení desky… To, co dělám, je tak bezprostřední, že se tím pro mě mění jak charakter, tak koncept umění.“ (Bob Dylan, 1981) Málokdy býval Bobem Dylanem, skoro vůbec Robertem… Číst dál...

Sundance 2021 ve slavnostních ponožkách

V létě to bude čtyřicet let od založení Sundance Institutu, který se zrodil z tohoto festivalu. Je konec ledna, proto si tento úvodní večer oblečte slavnostní ponožky, uvařte hrnec silné kávy, zhasněte světlo v pokoji a u obrazovky žasněte, nebo se naštvěte, prostě zažívejte naše společné představení. Inspirujme se krédem… Číst dál...

World Line Traveller: Nostalgia Landfill

Tahle na první poslech nenápadná věc vznikla během loňského vynuceného karanténního období v Anglii. Klavírista Jackson Hogarth a bubeník Jake Plester-Coyne (hraje i kytary, basu a zpívá) byli po prvotních nápadech odtrženi každý na jiné straně univerzitního kampusu a hudební projekt, původně… Číst dál...

Tijuana Hercules: Evening Dressings

Beefheart žije! Nejen stále zázračně nalézanými obrazy, kresbami či kdejakou nahrávkou prý sem tam objevenou v neexistujících doupatech po celých Státech, ale zjevil se pod aliasem Tijuana Hercules sice krátkým, ale hutným minialbem Evening Dressings. Jistě, kovaný znalec hudebního díla páně Van Vlieta by měl poznat, že z posmrtného… Číst dál...

Stick Men feat. Gary Husband: Owari

Owari je japonsky konec. Večer 28. února 2020 v Nagoji měl být prvním na asijském turné Stick Men, po léta již stabilní trojky Markus Reuter, Tony Levin, Pat Mastelotto. Hudební pašáci, co i v triu dokáží svými nástroji (Touch Guitars AU8, Chapman Stick a hromada bicích tu šolíchavě čistě akustických, jinde hutně rockově… Číst dál...

Giorgi Mikadze: Georgian Microjamz

Náš geneticky daný sluchový systém ve svém vnímání není laděn k poslechu mikrotonální hudby. V lepším případě nám zní „pouze“ exoticky, případně coby experiment. Ony mikrotóny jsou tam, ehm, jaksi navíc, a tudíž máme pocit hudby falešně hrané. Gruzínský klávesista Mikadze pracuje s mikrotonalitou jako výrazem moderního elektrického… Číst dál...

Das Rad: Adios Al Futuro

Páni, to Kolo šlape! Přes všechny kupodivné atributy hlukařské, úletné, improvizační atp. se to celé skládá do pekelně vytvarovaného smyslu! Das Rad = kolo. Martin Archer si to na nás pěkně pochystal. Snad nikdy se ve vydavatelských počinech svého Discus Music nesplete. Ať už vydá unikátní nahrávky Keitha Tippetta, impro-variačního multisouboru… Číst dál...