Sloupky

Už jsem tu kdysi zmiňoval pozoruhodný slovník tuzemských politiků. Tehdy šlo o termín „souvis“, jehož pionýrství bývá – snad nespravedlivě – připisováno současnému premiérovi. Neb zní jako slovenismus. Ale v jedné chvíli ho zhusta užívali i činovníci nepopiratelně původu českého. A z jiných hnutí a stran. Určité… Číst dál...

V poslední době jsem se snažil nakoukat pár hudebních dokumentů. Jsem stále na začátku, ale už teď je to zajímavý, pestrý, přímo širokoúhlý obrázek. Vešli se do něj například: Michael Hutchence, Vodňanský/Skoumal, Whitney Houston, The Stooges, Filip Topol, Kathleen Hanna a další. Kdybych měl ale vybrat jeden, který mě nejen hudebně, ale i svou… Číst dál...

Našinec nemá jen rodiče, ale i prarodiče. Některé vlastnosti, zpravidla ty lepší, se dědí po dědech či babičkách. Post illa verba dodávám, že většinou chválím dědu z matčiny strany. Jmenoval se významově Šťastný, byl správcem Rajské zahrady, která byla takovou fakticky i metaforicky, a v souladu se svým protihabsburským,… Číst dál...

Před časem mi udělala radost knížka Outside The Lines, kterou jsem dostal. Také mě dostala. Měl jsem ji přečtenou raz dva. Ono toho textu v ní zase tolik není. Kniha je totiž dobře napsaná, ale hlavně je dobře nafocená. Jedná se o soubor nepoužitých fotografií na obaly slavných novovlnných desek. Každá kapitola je věnovaná jedné desce;… Číst dál...

Pronikám na trh. Nikoli pokoutně, ale ohlášeně. Nesu na něj svou autorskou kůži. Nejde o trh marnosti, nýbrž o karneval pravého opaku marnosti, tudíž tvárnosti. Post illa verba dodávám, že ve Vinografu na Senovážném náměstí bylo z jedné poličky odstraněno víno cestou vypití. Místo lahví jsou tam teď seřazeny knížky,… Číst dál...

Vede se řeč, jak bude od příštího roku zvládat řízení Národní galerie nově jmenovaná šéfová. Když pochází z Polska a doznává, že česky zatím neumí. Míní to samozřejmě dohnat. Ale údajně by mohlo jít o handicap. „NG a potažmo celá odborná obec není připravena na vedení cizinkou,“ myslí si například jeden domácí… Číst dál...

Jimi Hendrix byl součástí mého života možná ještě před mým narozením. Měli jsme totiž doma jeho plakát. Celkem démonický. Barevný. A1. Jako malý jsem si napřed myslel, že je to táta. Odlišné barvy pleti jsem si nevšiml a účes míval táta podobný. Později jsem se dozvěděl, že když mě naši čekali, prababička chtěla, aby dali plakát pryč. Bála se, že mámu uhrane.… Číst dál...

Když britský dramatik G. B. Shaw potřeboval vyměnit pásku v psacím stroji, zavolal ze svého venkovského sídla do Londýna, odkud se promptně dostavil opravář, s pokerovým výrazem vyměnil pásku a vložil do stroje čistý papír. Potěšený Shaw přes novou pásku vyťukal: „Věta na druhé straně tohoto papíru je pravdivá.“ Na tu druhou… Číst dál...

Objekt tohoto čísla je tu, jak se vzápětí přesvědčíte, nahlížen z nejrůznějších úhlů. Ovšem obecněji, až k notovým zápisům, tabulaturám, neřku-li analýzám Jimiho sól to nezašlo. Ty mohou kytaristé nacházet a čerpat z nich zábavu i poučení ve specializovaných magazínech jako Guitar Player nebo Guitarworld. Mimochodem,… Číst dál...

Kdekdo si už půlstoletí láme hlavu, jestli by se nevyvíjel rock, ale i přidružené žánry jinak, kdyby tehdy 18. září zbytečně nezemřel Jimi Hendrix. Aspoň částečně jinak. Že by tomu všemu dal, kupříkladu plánovaným holportem s Milesem Davisem, aspoň ještě jednou tak mocný impuls, jaký znamenal jeho huronský vpád na londýnskou… Číst dál...