Sloupky

Lednový sloupek se píše v polovině prosince, a i když mě do toho nikdo nenutí, svádí to k „ohlédnutí za uplynulým rokem“. Jenže než číslo vyjde, všichni už dávno zrekapitulovali. Nebudu ale kapitulovat. Prostě mám své tempo, tak co. Nicméně letos své albové nahradím rozjímáním koncertním. Ze známých (a poměrně nezajímavých)… Číst dál...

Když jsem dopsal scénář k filmu o Bedřichu Dlouhém, požádal mne natáčený výtvarný génius, abych dokument osobně komentoval. Nikdo jiný to prý nedovede. Post illa verba připojuji k nynějšímu „evangeliu“ úryvky z tehdejšího objednaného komentáře: Od poloviny 50. let, kdy s podobně orientovanými přáteli… Číst dál...

Mluví se o tom delší čas, zveřejnění se odkládalo a u nás bude produkt oficiálně k mání až někdy zjara, kdy by měla platforma The Walt Disney Studios vplout do tuzemských digitálních vod. Nicméně pověstné české ručičky se k třídílnému zhruba sedmi a půlhodinovému mamutu mezi hudebními dokumenty po špičkách… Číst dál...

Měl jsem teď unikátní, svým způsobem koncertní, zážitek. Píši svým způsobem, protože se nejednalo o koncert kapely, ale „listening event“, tedy poslechovou premiéru nového alba. Pochopil jsem, že je to fenomén, který se v poslední době docela rozmáhá. Předpokládám, že hlavní podíl na tom mají epidemií přiškrcené možnosti koncertování,… Číst dál...

Předvánoční trh pořád stojí hudebnímu byznysu za vypouštění atraktivních titulů. Letos se například vedle čtvrtého alba respektu hodné Adele (30), po zatím nejdelší šestileté pauze a dramatickém zeštíhlení figury, konečně zjevilo Raise The Roof Roberta Planta s Alison Kraussovou. Navazující i názvem na Raising Sand,… Číst dál...

Něco víme od nepaměti, něco zpaměti a něco zapomenem vzápětí. Někteří „vlastenci“ zapomenou i rodný jazyk, přinejmenším jej komolí. Příkladem českého vlastence byl můj děda, hrdina hned několika Postil. Jak ode mne víme, to on za chmurných časů německé okupace v Rajské zahradě, jejímž byl správcem, zakopal Šalounova… Číst dál...

Před dvěma lety jsem na tomto místě psal o mase nahrávek dotvářejících atmosféru, ale leckde podtrhujících také rytmus a tempo filmu Once Upon a Time in Hollywood. Kalifornské muzice z konce 60. let. Tu při četbě nakladatelstvím Prostor česky vydaného stejnojmenného románu režiséra a scenáristy Quentina… Číst dál...

Jsem fanoušek polaroidů. Sice ne tak velký jako hudební – přeci jen, člověk nemůže být úplný blázen do všeho co se mu líbí – ale kdybych měl více fanouškovských životů, jeden z nich bych s radostí „vyplácal“ na instantní fotografie. Ostatně, hudba se s polaroidy často potkává. Většinou na obalech alb, občas ale i jako… Číst dál...

Antonín Kratochvíl, fotograf světového formátu, kdysi zdárně vyfotil cokoliv, co by se mělo, mohlo a muselo líbit plzeňskému pivovaru, a sice tak, že v sérii fotek objednaných do slavnostního kalendáře milostivě dopustil, aby na jedné spočívala v levém rohu dole zmačkaná plechovka Prazdroje. Stejným způsobem předtím… Číst dál...

Nedávno mi povídal kolega, jak ho zaskočilo zjištění, že jeho američtí žáci jedné soukromé školy v Praze neznají Robinsona. Copak že nečetli Defoeův klasický román z roku 1719, to už dneska mnohé české děti asi také ne. Ale na rozdíl od nich, aspoň pokud vím z vlastní zkušenosti, byl hrstce těch studentů Robinson neznámý… Číst dál...