Jiří Plocek: Zápisky potulného lidopisce

Je to soubor krátkých textů – úvah, fejetonů, glos, povídek. Jiří Plocek je psal v letech 2007–2019 a průběžně zveřejňoval v Literárních novinách, Kulturních novinách či na Facebooku. Většinou v nich jde o hudbu, ale zdaleka ne vždy. Nevím sice, co autora vedlo k tomu, aby tuto útlou knihu pojmenoval Zápisky potulného lidopisce, ale cítím za tím názvem minimálně dva významy: jednak je autor znám jako interpret, sběratel, vydavatel a propag . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Daniel Majling: Zóna

Daniel Majling, slovenský komiksář, spisovatel a divadelník, ročník 1980, vydal v pražském Labyrintu novou knihu. Po Rudovi (2014) a Ruzké klazice (2018) je tady Zóna. Ty dva předcházející tituly je dobré připomenout. Právě proto, aby vynikly kvality novinky.

Rudo je série komiksových povídek o vztahových a sexuálních peripetiích hlavního hrdiny, jenž je autorsky stylizovaný jako lehký sociopat se zjitřeným intelektem a schopností solidně demytizovat běžnou skutečnost, do které se chtě nechtě každodenně probouzí. Jenže koncept baví tak do poločasu, v druhé půli knihy se autor poněkud zalyká stereotypem, opakováním, trochu silovými variacemi. Podobně Ruzká klazika: dobrý nápad, ale odbytá realizace. Napsat ruskou klasiku jako digest, jako literární šunt made in China – proč ne? Jenže Majling to zvládnul jenom v základních kulisách; žádná chytrá parafráze, žádný zábavný „nápad laskavého čtenáře“, který by parodoval předlohu a souběžně fungoval jako autonomní literární text.

Co chybí jedničce a dvojce ale Majling spolehlivě dohání trojkou: Zóna je jasně autorův vrchol. Ovšem dost náročný na zdolání. Majling aktivoval v Zóně veškerý svůj tvůrčí potenciál: zvládnul složitě strukturovaný příběh dovést k silné a osvětlující pointě, zvládnul do dějové linky inkorporovat plnou náruč zdánlivě nesouvisejících motivů, zvládnul vymodelovat psychologii hlavních figur. A samozřejmě zvládnul výtvarnou stránku věci: kresbu, černobílý realismus, ovšem protkaný nitkami jisté syrovosti a primitivismu, nejspíš expresionistického kořene. A zvládnul jak kresbě, tak textu dát solidní atmosféru. Vlastně rovnou postmoderní mix atmosfér: chvíli jsme v psychologické próze, jindy nabere dílo na mysterióznosti, pak je z něj pár stránek detektivka, pak horor, pak vědecká fantastika, pak pokažená love story. Ale co je hlavní: všechno to drží pohromadě.

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Milo Manara: Caravaggio

překlad Denisa Streublová, Crew, Praha 2020 Mila Manaru, letos pětasedmdesátiletého, známe v Česku jako velkého komiksáře, který pracuje vydatně z lidskou sexualitou, s krásou a potenciálem nahého ženského těla; jeho útlé a dlouhonohé krasavice jako by vypadly ze slavné fotografie Helmuta Newtona z jednaosmdesátého… Číst dál...

David Fligg: Dopis od Gideona

nakladatelství P3K, 2019 Když britský muzikolog David Fligg dokončoval v Praze průzkum partitur Gideona Kleina, předčasně zemřelého skladatele a klavíristy, doslova v posledních minutách před odjezdem mu archivářka podala dopis. Byl skoro nečitelný, napsaný tužkou. David Fligg se osobní korespondencí Gideona Kleina nezabýval.… Číst dál...

Jan Štifter: SVĚTLO Z PAULINY

Utrpení se nedá poměřovat. Nějak tak by se dalo popsat etické východisko, z nějž se spisovatel a novinář Jan Štifter vydává zkoumat minulost (a zároveň současnost). Jeho neuralgickým obdobím je konec druhé světové války – ovšem viděný z úhlu pohledu budějovických Němců. Ne. To není přesné. Viděný s citem pro jejich… Číst dál...

Štěpán Nosek: PENUMBRA

„Penumbra“ znamená mimo jiné polostín a pro třetí sbírku Štěpána Noska tenhle termín platí a zároveň neplatí. Verše Štěpána Noska jsou introspektivní – jako asi každá poezie – ale přitom výrazně směřují ze sebe ven. Oblíbeným přístupem autora je pozorování. Z jedoucího auta, zpoza plotu, na procházce, na studijním… Číst dál...

Tomáš Dvořák a Marek Rejhon: Bohemian Jazz Guitars Tribute/Neznámý příběh českých jazzových kytar

Takhle důkladná a krásná labour of love se nevidí často. Vlastně ani nejde o „pouhou“ knihu, i když v rukách držíme jediný objemný svazek, ale o několik žánrů umně sklížených do sebe. Historickou studii, životopisné medailonky, obrazovou publikaci, stať technickou, to vše se „soundtrackem“ na CD navíc. Abych nezapomněl,… Číst dál...

Žďár nad Sázavou, neprojdou!/Výbor z poezie samizdatových básníků

„Řádky veršů,/ které byly svatým grálem, válečkem Semtexu a implantátem,/ glejtem, receptem a pověřovací listinou,/ ale především Zlatou bulou sicilskou, privilegiem,/ že nejsou jako tamti oni…“ Opravdu může pro někoho poezie znamenat něco takového? Zdá se to k nevíře. Obzvláště dnes, kdy se poezie často rovná sebestředný… Číst dál...