Britské vydavatelství Lo Recordings nemá onu posvátnou aureolu, jako mají labely Sub Pop, 4AD, nebo souputníci Warp či Hyperdub. Přesto jeho tvorba přináší už čtvrtstoletí posluchačům vybranou moderní hudbu na stovkách nosičů. Ambientní, tanečně elektronickou, rockovou i avantgardní. Je škoda, že v dnešních časech se vydavatelství neodvažuje pořádat větší mejdan k metě 25 let fungování. Vydavatelství z východního předměstí Londýna má totiž co slavit!
Nových a neokoukaných tvůrců se prakticky neustále objevuje nemálo. Oproti svým předchůdcům mají nezměrně více možností díky technologiím, v místech, kde svou hudbu prezentovat, si doslova mohou vybírat, protože klubová mapa snad byla bohatší jen v první polovině devadesátých let, a v podstatě jediné, s čím mají problém, jsou jednak komerční ambice mnohých z nich, a především pak malé množství těch, kteří dnes mají chuť tvořit svou původní a . . .
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
Letošní kalendářní rok jsme odstartovali Mejdanem s punkovým královstvím Fat Wreck Chords, které oslavilo třicet let fungování. Právě label Fat Mikea z NOFX byl velkým vzorem dvou nadšených punkerů, kteří spojili síly, aby velmi rychle vybudovali na vlně zájmu o novou punkovou generaci muzikantů a kapel impérium nazvané SideOneDummy Records. To slaví čtvrtstoletí fungování, i když ve stínu koronavirové krize jde o připomínku více než skromnou.
„Když jdu k někomu na návštěvu a mám si z jeho desek vybrat něco k poslechu, pak nejradši volím […] jazz. Doma bych si ale jazzovou desku nepustil. Správnej jazz, to je pro mě spousta trumpet a jedna z těch špičkovejch basovejch linek. Když to pořádně šlape, rád si takovou muziku poslechnu. Abych jazz sám hrál – tímhle směrem vůbec nepřemýšlím. Mám rád free jazz, třeba Charlieho Minguse a dalšího . . .
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
Rozhovor otce se synem o společném idolu dvou generací. Ptá se Petr Dorůžka (*1949), odpovídá David Dorůžka (*1980).
Jimi Hendrix se od jiných velikánů rockové historie či jazzu liší i trajektorií: rychle se vynořil jakoby odnikud, stejně rychle zmizel a hodně toho stihl. Není v tom nějaký faktor kvantového skoku?
Hendrix předčasně zemřel, podobně jako další rockové osobnosti Jim Morrison, Janis Joplin či Brian Jones. Ale podobný osud měla i řada jazzmanů, John Coltrane se dožil pouze čty . . .
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
Pod dojmem tapiserie hudebních nápadů Hendrixových písní je někdy snadné přeslechnout nápaditost textů. Logicky, Jimi přece tvořil vzor „kytarového hrdiny“ a novátora. „Hrdiny slov“ se stali jiní. A i když už je písničkářský, nebo klidně řekněme básnický Jimiho talent dávno doceněn a nelze tvrdit, že v případě Hendrixe-textaře pro stromy nevidíme les, možná v tom lese přehlížíme spoustu krásy v podrostu. Pojďme na les tónů na chvíli zapomenout. I . . .
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
O tom, že Jimi Hendrix dokázal vyprávět příběhy jen prostřednictvím kytarového tónu, už se popsala spousta papíru. Dohledat lze řadu anket o „nejlepší“ z jeho sól. Jistě, hudbu měřit nelze a všeliká Top 10 muzikantských výkonů musíme vždy brát jenom jako hru, jako výsledek značně subjektivních úvah. Ale proč si takovou hru občas nezahrát.
Následujících deset sól bylo vybráno spíše vzhledem . . .
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu
V pondělí 18. září uplynulo padesát let od smrti Jimiho Hendrixe, tohoto „elektrického nigger-dandyho“ květinové generace, vnitřními pochybnostmi zmítaného a současně neopakovatelného génia, který tornádem tvůrčího výtrysku, dechberoucí technikou, sonickou představivostí a lyrickou intenzitou nejenom navždy změnil techniku hry na elektrickou kytaru, ale dynamizoval a o řadu let dopředu posunul vývoj rockové hudby jako celku. Svojí kombinací pastorálního melodicismu a elektronických efektů Hendrix vytvořil hudbu spojující kr . . .
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu