Nenalezeno

Vypadá to, že nemůžeme najít to, co hledáte. Možná pomůže vyhledávání.

Květen 2022: UNI titulním rozhovorem avizuje pražský koncert amerického bluesového písničkáře Keb' Mo'. Komentovaným průvodcem zve na další ročník největšího českého festivalu world music Respect, hovoří s legendárním zvukkovým mistrem Jerrym Boysem, který pracoval ve studiu Abbey Road pro Beatles, vtiskl zvukovou podobu legendárnímu albu Buena Vista Social Clubu i se slavnými africkými muzikanty z Mali. O svojí poezii i hře na loutnu hovoří básník Petr Čichoň a obsáhlým nekrologem připomínáme jednu z nejkontroverznějších výtvarných osobností, vídeňského akcionistu Hermanna Nitsche.
Duben 2022: Dubnové číslo je věnováno velké hudební osobnosti, kterou je Charles Mingus. Tento slavný kontrabasista, skladatel a příležitostný pianista je vykreslen a popsán ve článcích mnoha různých autorů. Kromě toho nabízí nové Uni reportáže z koncertů a recenze hudební, divadelní a literární.
Březen 2022: UNI uvádí tento měsíc dvě kulturní výročí. Sté narozeniny by oslavil Zdeněk Liška, patrně nejoriginálnější český skladatel filmové hudby. Jeho dílo rozebral v podrobném článku Petr Ostrouchov. Stoleté výročí narození si svět připomíná i v případě spisovatele Jacka Kerouaca. Literární metody autora přiblíží odborník na tvorbu beat generation Josef Rauvolf. A nebudou chybět ani recenze z oblasti hudby, literatury, filmu, divadla a výtvarného umění.

Starýho Koženou punčochu-Old leather stocking jsem objevil při brouzdání ve vlnách youtubového apalašského american folku. Kdo se asi skrývá za maskou smrťáckého černého (?) bendžisty, drnkajícího pěkně ,,od podlahy" , tedy od drnu nevlídného hvozdu lidové balady? Ejhle! Bradavička vprostřed smrťákovi brady pod hustým černým make-upem zřejmě usvědčuje potulného propagátora dřevní muziky Cliftona Hickse i z této mrtvolné série videí.
Kanadskej chameleon Daniel Romano se hudebně proměnuje často a vždy skvěle. Tu strhující garážový rocker, tu smrtelně vážný nažehlený kovboj s bravůrním country programem. Tentokrát si v komiksovém videu suverénně navlékl kůži Johna Lennona. Schválně, s čím se vytáhne 26. června na vzduchu před holešovickým Crossem. Nemůžu se dočkat.
Na amerického blues-folkového písničkáře Erica Bibba mě navedl až pořad (nejen) hudebního publicisty a kamaráda Ondřeje Konráda na Vltavě. Ondřej tam recenzoval Bibbovo skvělé poslední album Dear America. Nakonec jsem ale sáhl po ztvárnění staršího videa With My Maker I Am One z alba Jericho Road. Eric se tu do svého sametového hlasu slušně vopřel. Přesto, že žije od sedmdesátých let v severní Evropě, stále neztrácí svý blůzový moudžou...
Občas si zkouším pustit alba, co se dokola točila v různých "přehrávadlech" kdysi při práci. V půli devadesátek jsme je sjížděli spolu se zdmi hudebních klubů nástěnými malbami. Období graffiti a černého hiphopu, řízlého funky a soulem. Nejlépe to asi shrnul zpěvák atlantských Arrested Development Speech, na jeho stejnojmenné debutové desce z devadesátého šestého. Některý kusy jsou poněkud přeslazený, ale zase jsem to rád slyšel.
Song ,,You Are My Sunshine" jsem prvně zaregistroval v milovaném filmu bratří Coenů ,,Bratříčku, kde jsi?" Od třicátých let ho nahrál kdekdo. Popravdě, když pominu verzi od Johnnyho Cashe, je to celkem slušná odrhovačka. Až cover od nažehlených dřevorubců Dead South ponořený do mollové melancholie mě uspokojil. To je jiný kafe.
The Smiths. Desky z polský kultury v půlce osmdesátek, když jsme s kamarády brali (nejen) hudební rozum. A John Marr s jeho ojedinělým, jakoby povědomým, ale v kombinacích vlivu tak originálním projevem. Až teď koukám, že má i úspěšnou sólovou kariéru. Snad se někdy dočkáme? Naživo??
S kámošem a bývalým spoluhráčem Zdeňkem hrajeme takový hudební pingpong. Zásobujeme se vzájemě odkazy svých objevů na divno country-americana-bluesfolkové scéně. Poslední Zdeňkova přihrávka byli irští Lankum. Když smečuje Zdeněk, je téměř jisté, že ti drnkálisti budou nakonec vždycky smrdět Swans.
Před měsícem jsem (díky Earth music) v Cafe V lese objevil newyorský dámský ansábl s Allenovským názvem Vicky Kristina Barcelona. Trio jak z Belleville nás celý večer provázelo rafinovanými covery Toma Waitse a tak jsme mohli soutěžit ,,kdo se chytne první”. Jak za starých dobrých časů na koncertech předělaných hitů mého oblíbeného souboru Sketa fotr.
Při bedlivém sledování aktivit Františka Skály se mi opakovaně stává že mě dostává do stavu nejistoty, zmatení, ba přímo vztahovačné trapnosti hraničící s pátračstvím po bočnim východu ze sálu. Podobné pocity ve mě budí jeho spiklenectví s Provodovjany. Ale nenechme se ošálit. Dechovka bude new country. Alespoň se Skálou v kapele.
Vždy když narazim na typickej hudební produkt středozápadu či mexickýho pomezí a pak z hudebníků vylezou Kanaďánci (Death south), nebo Aljaškánci (The Builders and Butchers), pobaví mě to. Ale že tihle dva kalifornští motorkářští hipíci z L.A. přijeli ze Severního Porýní-Vestfálska, to mě teda poměj...
Viagra Boys. Další typicky americká kapela ze Švédska v řadě. S vášní pro styl a zvuk, ale s pořádným evropským úšklebkem. Tady v kolaboraci s Amy Tylor z Amyl and The Sniffers, hospodskýho punk bandu z Melbourne, v parádním country kuse se zneklidňujícími psychadelickými pasážemi. Nemůžu si pomoct, já tam někde slyším i Beatles v nejvyjetějším období.

Nenalezeno

Jojo Mayer & Nerve (CH/USA)

Larkin Poe

Beata Hlavenková

Květy hrají Psí vojáky

Dylan Days / Zimmerman Frei

Hooverphonic

Avishai Cohen Trio

Festival Habrovka 2022

Cash Savage & The Last Drinks (AUS)

Eric Clapton