Archiv PDF

Ročník 2021

Ročník 2020 . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Předplatné

Říjnen 2021: UNI ve znamení tvůrčích žen: titulní téma patří Beatě Hlavenkové, ke kořenům aktuální tvorby se dostáváme také s Vladivojnou La Chia a v rozhovoru s architektkou Marcelou Steinbachovou. Zavzpomínáme na založení legendární Jazzové sekce a projdeme si tvorbu dokumentaristy Víta Klusáka se zvláštním zřetelem k jeho aktuálním počinům.
Září 2021: Český pianista a skladatel Emil Viklický se obrací jak do minulosti ke svým legendárním spolupracím se světovými hudebníky, tak do budoucnosti. Hovoříme také s hudebními tvůrkyněmi, Nikol Bokovou a Žofií Kašparovou. S nakladatelstvím Dybbuk si připomínáme jeho dvacáté výročí a představíme českého surrealistu Rudolfa Altschula.
Srpen 2021: Přinášíme unikátní profilový rozhovor se Siegfriedem Herzem, výbor klasických hororových povídek Fialoví ďábli, kniha In Limbo pojednávající o problematice důsledků Brexitu, nekrolog experimentujícího trumpetisty Jona Hassella a překlady textů The Cure. Zveme také na UNIfest, který náš magazín pořádá 4. září v pražském Kaštanu.

Před měsícem jsem (díky Earth music) v Cafe V lese objevil newyorský dámský ansábl s Allenovským názvem Vicky Kristina Barcelona. Trio jak z Belleville nás celý večer provázelo rafinovanými covery Toma Waitse a tak jsme mohli soutěžit ,,kdo se chytne první”. Jak za starých dobrých časů na koncertech předělaných hitů mého oblíbeného souboru Sketa fotr.
Při bedlivém sledování aktivit Františka Skály se mi opakovaně stává že mě dostává do stavu nejistoty, zmatení, ba přímo vztahovačné trapnosti hraničící s pátračstvím po bočnim východu ze sálu. Podobné pocity ve mě budí jeho spiklenectví s Provodovjany. Ale nenechme se ošálit. Dechovka bude new country. Alespoň se Skálou v kapele.
Vždy když narazim na typickej hudební produkt středozápadu či mexickýho pomezí a pak z hudebníků vylezou Kanaďánci (Death south), nebo Aljaškánci (The Builders and Butchers), pobaví mě to. Ale že tihle dva kalifornští motorkářští hipíci z L.A. přijeli ze Severního Porýní-Vestfálska, to mě teda poměj...
Viagra Boys. Další typicky americká kapela ze Švédska v řadě. S vášní pro styl a zvuk, ale s pořádným evropským úšklebkem. Tady v kolaboraci s Amy Tylor z Amyl and The Sniffers, hospodskýho punk bandu z Melbourne, v parádním country kuse se zneklidňujícími psychadelickými pasážemi. Nemůžu si pomoct, já tam někde slyším i Beatles v nejvyjetějším období.
Prostá píseň s nejjednodušším možným doprovodem, jak hudebním, tak i obrazovým a právě to jí dodává půvabnou a jedinečnou atmosféru. Připomíná mi mládí na Sezimáku. Asi jsme ho s Youngem měli podobný.
Příspěvek do tohoto monotematického čísla UNI jsem nemohl volit jinak, Dylanovo Subterranean Homesick Blues s geniálně jednoduchým a potom v historii často napodobeným videoklipem, v němž mu v pozadí dělají stafáž Ginsberg s Neuwirthem. Mimochodem spoluautoři zahazovaných titulků.
Píseň Initials BB mi připomněl jistý facebookový spor o genialitě Serge Gainsbourga. Takže aby bylo jasno, geniální byl a tohle video mi vždycky udělá radost.
Pro ty, kteří si teď mohou dát místo milovaného berlínského kebabu leda frankfurtský párek z Kostelce. Shantel & Cümbüs Cemaat. Tohle video ve mně probouzí staré známé pocity z Unfinished Sympathy od Massive Attack. Tísnivý klid před příchodem netušené bouře. Ukázka toho, jak může hudebně vyčerpaný západ občerstvit východní kulturní injekce.
Severní nástupiště vytahuje prapor českého osmdesátkového trampfolku zpět do luftu. Celej fór je v posunu tradiční Portovní interpretace současnými texty se silnou sociální empatií.
Vzpomínka na cestu naslepo do již neexistujícího táborského klubu Orion na mně neznámé britské psychedeliky Goldrush. Na místě zakoupené CD mě pak převádělo přes nelehká období. Ať dodá všem energii, optimismus a chuť vstoupit do nového roku.
Vzpomínka na jedno ráno před 40 lety, kdy jsem si jako malý kluk chystal snídani před cestou do školy a z rádia zaslechl tu šokující zprávu, že John už tady nikdy nebude. Stejně jako Joe Strummer, Václav Havel a Sváťa Karásek, všichni ti umocňují mou prosincovou melancholii.
Pro tuto osamělou dobu jsem volil píseň k povzbuzení. Rád se vracím k době, kdy i POP byl experimentální. Proč skákat ze stromu, když můžeme skákat na strom.
Anna end Elizabeth. Tyhle holky, které jsem objevil v ArtCafé na Vltavě, přistupují k tradičnímu appalačskýmu folku s moderním drajvem. A skvěle jim to zpívá.
Jak natočit pilotní video k desce, kterou vydáš po padesáti letech od jejího nahrání? Pokud seš Neil Young, zapneš mobil a na dvorku zahraješ na španělku svejm slepicím. Mně to přijde super.
Vzpomínka na rok 1986 a prvního walkmena, v němž se dokola točila kazeta: z jedné strany Horses od Patti Smith a na druhé Album s tím velkým A na začátku. A na poslední silvetr, který mi to připomněl, a kdy padlo rozhodnutí, že to někdy musím nakreslit. Tak “už” je to tady.

Archiv PDF

Americké jaro

Nauzea Orchestra supp. Bibione

Black Lips

Jiří Suchý: Recitál

20 let Guerilla Records

Kuzu (USA)

Etran De L’Aïr (Niger)