Václav Polívka: Deníky 1945–1948

Jmenoval se Vidar Jensen a byl to norský lékař. Tak ho znaly jeho děti… Až jejich spolužáci je upozornili, že otec mluví norsky s přízvukem. Po jeho smrti v r. 2012 jeho potomci objevili deníky z let 1945–1948, napsané jazykem, který neznali. A ukázalo se, že jejich otec se původně jmenoval Václav Polívka, své deníky napsal česky a zachytil… Číst dál...

Tady nikdo není, jen já: Miloš Doležal

Básník, spisovatel, novinář a dokumentarista Miloš Doležal se rád soustřeďuje na příběhy spjaté s konkrétním místem. V případě této knihy jde o Vysočinu a „přilehlé kraje“, jeho vlastní autorské teritorium. A jedná se o „židovské příběhy“. Hned v tom prvním se nevěnoval nikomu jinému než strýci Franze Kafky… Číst dál...

Váha stínu: Stanislav Struhar

Česko-rakouský spisovatel Stanislav Struhar se v novém románu vrací ke svému zásadnímu tématu: k životu cizinců v zemi, ve které se nenarodili. V jeho případě je tou zemí Rakousko, kam emigroval, usadil se v něm a postupně začal psát německy. Rakousko je Struharova země splněného životního snu, úspěšné spisovatelské dráhy a zároveň… Číst dál...

Všechny krásy světa: Joanna Rzyska

Polská autorka Joanna Rzyska na Baolétě v Táboře v září 2023 vzpomínala na to, jak jí vadilo, když někam přijela a zjistila, že zdejší karneval či jiný festival proběhl před pár dny. Takové události totiž plánovitě vyhledává. A tak vznikla kniha, která umožňuje vyhnout se podobnému zážitku. Sepsala ji „nadšená… Číst dál...

Po ovoci poznáte je – Martin Šmíd

Martina Šmída můžete znát jako charismatického vokalistu kapely Klec, která po svém interpretuje klezmer. Nyní se představuje jako romanopisec s příběhem rozehraným doslova z bodu nula. Jeho protagonista se probouzí v nemocničním pokoji se ztrátou paměti a bez jediné nápovědy, co se mu stalo. Amnézie jde hluboko – vzpomínky mu chybí pro poslední… Číst dál...

Kytarová diplomacie Milana Jakobce

Písničkář Milan Jakobec byl velvyslancem v Kostarice a poté řídil velvyslanectví na Kubě. Diplomatem se nicméně stal tak, že jen přešel Loretánské náměstí do Černínského paláce… protože v protější Loretě celých deset let před sametovou revolucí dělal hlídače. Loreta tehdy byla hnízdem existencí pro socialistický režim podezřelých.… Číst dál...

Miroslav Černý: Proleženiny

Co si má počít básník, který netrpí přenošeným romantismem a představami o nepřekonatelném konfliktu mezi individualitou a společností? Jak má psát básník, vědomý si sítě společenských vztahů, jež ho zároveň poutá a nadnáší? A co může dělat básník, který se nespoléhá jen na svou emocionalitu, ale nezapírá svůj… Číst dál...