Sloupky

Jaké by to bylo nuzné žití bez gagu, ať už slovního, či tělesně vyvedeného. Jenže není gag jako gag. Nejlepší gag není donekonečna opakovaný kopanec do šimpánu, jak nám to vcelku zdařile předváděli Laurel a Hardy, ani westernová choreografie, kdy hrdina sestoupí z chodníku do přilehlé louže – a zapadne do ní po pás,… Číst dál...

I když jsem stále neodrostl vášni pro fyzické nosiče, neznamená to, že bych zcela ignoroval nebo neuznával svět digitálního šíření hudby. (Ostatně i CD je digitální šíření hudby, jen je prováděno jaksi manuálně.) Naopak, internet, ta všudypřítomná dvousečná zbraň, může být i velký pomocník. Například pro poslech věcí, které… Číst dál...

Je to sen? Donosen? Ptám se, zda se mi to nezdá. Či zdá? Zdá se, že to moje je vysněná spanilá jízda. Nemůže to nebýt sen, když jsem snově unesen. Tudíž sem s ním, sem s tím snem. Post illa verba dodávám, že někdy zeměpisná situace, zejména ta, do níž je našinec vtažen, předurčuje mu děj, jak by řekl Matěj Kuděj. Například Rýn teče, jak už… Číst dál...

Nedávno vzbudil pozornost text na serveru Tedium, ve kterém Chris Dalla Riva, nadšený muzikant, živící se zatím „analýzou dat a personalizace“ pro jakousi streamovací společnost, nakousl otázku samotné téma přesahující. V článku Smrt změn tóniny říká, že ze studijních důvodů (chce být lepším skladatelem) vyslechl všech 1143… Číst dál...

Ve své nedávné Nočce na Rádiu Kašpar jsem udělal stereotématické vysílání (tedy pořad o dvou tématech), kde jsem využil toho, že téměř ve stejnou dobu vydali své novinky Vltava i Dunaj. Prostě jsem zalovil v domácích vodách. Uznávám, že vtip tohoto spojení je trochu prvoplánový; kapely jsou to v mnoha ohledech velice… Číst dál...

Odumírá mi okolí, od vnějšího kruhu po ten nejvnitřnější, abych použil výrazivo Maxe Broda. 7. 11. 2022 umřel undergroundový jogín Timpo, zvaný Štefan Hiroš, vlastně je to jmenně obráceně. O den později zesnul filozof Petr Rezek. Post illa verba dodávám, že v mém věku nemůže našinec nemít žáky. Timpo byl můj žák. Oslovoval… Číst dál...

Roky se bondologové přou, kdo mohl být předobrazem elegantního, cynického a světáckého špiona i zabijáka „ve službách Jejího veličenstva“. Mimochodem, jak se asi změna pohlaví na britském trůně projeví v příští bondovce? Poprvé také bez Daniela Craiga, což leckomu musí znít jak rajská muzika? Iana Fleminga mohlo inspirovat… Číst dál...

Zlatá léta šedesátá, kdy i Praha stověžatá neměla dost slonovinných věží. Rovněž zlaté roky nulté, kdy umělec pod svým pultem, ať už živ či neživ, nabízel své verše, často bez rešerše. Léta nultá, ale raná. Od jitra rovnou do nitra a tam do příštího rána. Post illa verba dodávám, že v zasvěcených kruzích ví se, že začátkem… Číst dál...