Postila

Když jsem dopsal scénář k filmu o Bedřichu Dlouhém, požádal mne natáčený výtvarný génius, abych dokument osobně komentoval. Nikdo jiný to prý nedovede. Post illa verba připojuji k nynějšímu „evangeliu“ úryvky z tehdejšího objednaného komentáře: Od poloviny 50. let, kdy s podobně orientovanými přáteli… Číst dál...

Postila

Něco víme od nepaměti, něco zpaměti a něco zapomenem vzápětí. Někteří „vlastenci“ zapomenou i rodný jazyk, přinejmenším jej komolí. Příkladem českého vlastence byl můj děda, hrdina hned několika Postil. Jak ode mne víme, to on za chmurných časů německé okupace v Rajské zahradě, jejímž byl správcem, zakopal Šalounova… Číst dál...

Postila

Antonín Kratochvíl, fotograf světového formátu, kdysi zdárně vyfotil cokoliv, co by se mělo, mohlo a muselo líbit plzeňskému pivovaru, a sice tak, že v sérii fotek objednaných do slavnostního kalendáře milostivě dopustil, aby na jedné spočívala v levém rohu dole zmačkaná plechovka Prazdroje. Stejným způsobem předtím… Číst dál...

Postila

Když jsem měl k šestici stávajících pohádek napsat ještě jednu, aby mohlo nakladatelství Arbor vitae vydat pythagorejsky magičtější sedmero mých pohádek, vzpomněl jsem si, že jsem kdysi napsal latinskou pohádku Quo modo Croculus in herbarium venit. Promptně jsem ji přeložil do češtiny, což bylo vzhledem k nápadné podobnosti obou jazyků… Číst dál...

Postila

Skuteční znalci literatury objevili Ameriku: když teď Eugen Brikcius dopsal další „nepředmětný“ román Leopoldiana aneb Memoáry umělce povstalého z kozelce, dokončil autobiografickou trilogii, i když první z románů je vlastně Zvěstný. Dalšími jsou Nepředmětná odysea a zmíněný nový. Post illa verba dodávám, že posledně načatý… Číst dál...

Postila

Když čtete tuhletu větu, uprostřed tvůrčího vznětu, dokončuji vznosný román. Ne podložku pod otoman. To jsem odpřisáhl ondy, kdy vážila zlatá žíla kilopondy. Post illa verba dodávám, že má lebka je hebká. Není nerozbitná, jak měla za to má bytná, když jsem jednou v Londýně přes nejlepší styky ocitl se nevinně v centru šlamastyky.… Číst dál...

Postila

Celý život jsem s lítostí přiznával, že nemám hudební sluch. Jedna dobrá duše mě však pozdě, ale přece upozornila, že hudební sluch mám – anebo nemám –, ale že rozhodně nemám hudební paměť. V jedné z postil jsem již vysvětlil, že díky absenci hudební paměti vlastně hudbu skládám: myslím si, že přiznaně píšu text na stávající melodii,… Číst dál...

Postila

Po jedné filipice sapéra Vodičky proti Maďarům Švejk poznamenal: „Některej Maďar taky za to nemůže, že je Maďar.“ „Jakpak by nemoh,“ rozčiloval se Vodička, „každej za to může.“ Post illa verba dodávám, že jednoho haškologického kongresu u Zlaté koruny na Lipnici se zúčastnili hned tři maďarští delegáti a nejméně jeden začal svůj referát… Číst dál...

Postila

Když se mnou natáčeli televizní GEN, chtěli, abych si sedl k psacímu stroji a předvedl, jak skládám báseň. Post illa verba dodávám, že jsem dokonce předvedl, jak se skládá ideální báseň. Vlastně jsem předstíral, že ji skládám. Byla už složená, samozřejmě mnou. Celé představení připomínalo Filosofii básnické skladby od E.… Číst dál...

Postila

Jsou geometrie a geometrie. Jednou z nich, tou nejvýsostnější, je geometrie estetická, přesněji řečeno estetizující. Post illa verba dodávám, že před lety jsem umělecky zvětšoval, potažmo zmenšoval kruhy. Když moje žena, ač osvícená, měla neosvícené námitky, odpověděl jsem jako Archimédés „Nedotýkej se mých kruhů!“ Totéž platí pro mého… Číst dál...