Eugen Brikcius

Výtvarník, básník, prozaik a esejista píšící rovněž latinsky, mystifikátor a filosof Eugen Brikcius se narodil v roce 1942.
Na konci šedesátých let pořádal happeningy, v sedmdesátých letech se živil jako výtvarník ve svobodném povolání.V 70. letech byl osm měsíců vězněn za hanobení Sovětského svazu, v roce 1976 podepsal prohlášení Charta 77 a v lednu 1980 se z politických důvodů vystěhoval do Rakouska. Dnes je ve svobodném povolání a žije mezi Prahou a Vídní. Po roce 1990 navázal na své happeningy organizováním „konceptuálních akcí“, se svou ženou Zuzanou pořádá v Praze každoročně Literární výlety a od roku 2007 pouliční plakátové výstavy slovem i obrazem. Je členem mezinárodního PEN klubu.

Postila

Předvánočně odejmem kosmické vejce kvočně. Darujem je apoštolům „korektnosti“, jimiž jsou dnes – a to nejsou kecy – všeci. Básník Puškin odpovídal i na otázky rasistických novinářů. Jeden takový se ho zeptal: „Je to pravda, že jste vlastně quarteron (otec běloch a matka terzeronka)?“ „Nikoli.“ „Nejste tedy terzeron (otec běloch… Číst dál...

Postila

Posledně jsme lovili, avšak jenom na chvíli. Místo hostů do domu vylovili jsme bačkoru a s bačkorou Nedomu. Ten urazil moji ženu, lepší ženu neseženu. Dneska ulovíme – to už nyní víme – když chceš, můžeš třikrát hádat, jaké z toho bude dada. Post illa verba dodávám, že nejen knihy, ale i vlajky mají své osudy. Například vlajka… Číst dál...

Postila

Nejednou jsem varoval před londýnskou Oxford Street, kde se jednou skumulovalo tolik osob, že se vzájemně nadzdvihovaly. Mně samému se to osobně přihodilo. Pozdvižen jsem spatřil, jak za kordonem policajtů a před výlohou toho nejluxusnějšího krámu poněkud opozdilá sufražetka – volební právo ženy už dávno měly – sbírá dlaždici, rozmáchne… Číst dál...

Postila

V pražské Ruzyni není jen letiště, ale i věznice, svého druhu vazební. V té druhé budově jsem měl tu čest v roce 1967 přebývat, naštěstí dočasně. Do cely pro čtyři přinesli stejný počet knížek. A jaké. Josef a bratří jeho od Thomase Manna, Safijánská zima od Matěje Kuděje, Jan Maria Plojhar od Julia… Číst dál...

Postila

Dnes se stanu postilionem sebe sama. Ostatně jako vždycky. Viz úryvek z románu Kraj náš vedlejší: Galerie Václava Špály svým svislým vzezřením vždy připomínala trojposchoďový model světa: nebe, země, peklo. Děly se tam psí kusy, pokusy a opusy. Však co se stalo, nestalo. Spíš se stalo nastálo. V březnu 1968 přivezl posel z Paříže… Číst dál...

Postila

Opět si jednou bereme nebereme ku pomoci Kanta. Sice nejde, ale má jít o prolegomena ke každé další Postile, která bude chtít vystoupit jako věda. Post illa verba dodávám, že vše se zdá být jasné. Prý to není žádná věda. Inu, pánbůh s námi, suďme sami. Třeba taková rusko-finská válka, kterou Sovětský svaz na jeden ráz pro laiky překvapivě… Číst dál...

Postila

Již jsem kdysi uvedl, že filozof Jiří Němec jednou německy přednášel řádovým sestrám kdesi v Rakousku. Řeholnice jej napjatě a stále napjatěji poslouchaly, nejnapjatěji, když domluvil. To proto, že důsledně zapomínal na ono proslulé sloveso situované na konci věty, někdy dokonce na konci anakolutu. Post illa verba dodávám,… Číst dál...

Postila

„Ty, hlavičko upírova, mráz tě bude tupírovat.“ Tak pravil Nikolaj Stankovič – a lépe by to nesvedl ani Vergilius. On totiž, Nikolaj, nikoli Vergilius, přišel na to, že každé slovo je homonymum, aniž by tu tezi uváděl prolegomenaticky v kantovském smyslu, ostatně v jakémpak jiném než v tom, z nějž se pravda line. Je… Číst dál...

Postila

Měl jsem koncept ne na ocet. Na seriál v celém roce. Brzy se však ukázalo, jako by to bylo málo, že sám Milan Uhde též. Nebyla to lež jak věž. Už se nepamatuji, čímž sám sebe matuji, kdo ved tehdy televizi, jako by mu byla cizí, ale pamatuji si, zač stál. Zdálo se, že mně to dají, a potají jsem řek žertem, tedy čertem, že Uhde se souží, neb nemá to, po čem… Číst dál...

Postila

Vloni má žena Zuzana odletěla do Nizozemí na unikátní výstavu Vermeerových obrazů. Můj souhlas nepotřebovala, ale měla. Vždyť jsem celoživotně absolvoval bezpočet interview a na obligátní otázku „Nejlepší tři malíři“ stereotypně odpovídal „Jan Vermeer van Delft, William Turner a Otakar Slavík“. Post illa verba dodávám,… Číst dál...
Další články