Postila

Krátce před letním slunovratem se básník Petr Král odchýlil od rovníku, aby se už k němu nevrátil. Byl to Franta Francouz, jak by v překladu Jarmily Loukotkové řekl jeho kolega François Villon, a český Sokol. Post illa verba dodávám, že jsme jednou s básníkem a překladatelem Michalem Novotným seděli u okna… Číst dál...

Postila

„Mor a cholera na ty vaše rody,“ proklíná Romeův přítel Merkucio Monteky i Kapulety, když ho synovec lady Kapuletové zvaný Tybald smrtonosně propíchne. Chtěl jsem mermomocí využít překlad Zdeňka Matěje Kuděje, ale to bych se nahledal. Výše uvedený výrok pochází spíš od Saudka než od Sládka. V úvahu přicházejí i Hilský… Číst dál...

Postila

Hitem ruské literatury 19. století byl „líšnij čelavěk“, nejčastěji aristokrat oddávající se spleenu, „jenž rusky chandra říká se“. Tuto rozkoš mu kazila představa, že je zbytečný. Někdy byl ovšem tak rafinovaný, že tou zbytečností netrpěl, naopak si na ni potrpěl. Zmíněné literární postavy, o jejich autorech nemluvě, netušily,… Číst dál...

Postila

Bratři Grimmové by měli být dětským čtenářům nepřístupní. Ale co takhle Ondřej Sekora. V poslední ze série knížek o Ferdovi Mravencovi nechá svého hrdinu zázračně se rozmnožit a dětskému čtenáři zbývají oči pro pláč. Jedinečný Ferda je zmultiplikován, eo ipso zbaven své identity. Čtenáři, i ti dospělí, se prostě nemohou … Číst dál...

Postila

Když jsem se kdysi zeptal aforisty Karla Marka, zda ještě chodí s Petruškou Šustrovou, lakonicky odvětil: „Petruška? To je vyhaslý případ.“ Někdo to Petrušce donesl, pravděpodobně já, a ta odvetně složila dvojverší: „Zato ty máš Karlíčku / paranoiu v malíčku.“ Ani jeden neměl pravdu, ale o to jim šlo. Post illa verba dodávám, že… Číst dál...

Postila

Kdykoli jsme se s přítelem a aforistou Karlem Markem ocitli v blízkosti náměstí Jiřího z Poděbrad, s nezřetelnou omluvou odběhl do Plečnikova chrámu, aby se vzápětí zase vrátil. Kostelní hodiny vždy neklamně ukázaly, že Karlova modlitba byla střelná. Jako by proběhla in articulo mortis. Když se Karel takto neprodleně… Číst dál...

Postila

Když jsem Pavlu Landovskému, hlavnímu hrdinovi mých postil, ještě za jeho života odhaloval v jednom vůči němu vztahovému městečku pamětní desku, mluvily dvě slavné herečky – a já. Ony se mu vyznaly z lásky a já se mu vyznal, neboť jsem se v něm vyznal, z obdivu k jeho moudrosti. Teprve pokašlávání početné Pavlovy… Číst dál...

Postila

Ruský mystik Merežkovskij úporně upozorňoval na odstupňovanou proměnu v rytmu radostných zpráv, tedy evangelií. Ježíš na začátku proměňuje v Káni vodu ve víno, na konci pak víno v krev. Post illa verba dodávám, že pro mne mystikou byla „tomistika“, tedy žádná mystika. I kdyby měl někdo scholastiku… Číst dál...

Postila

Když před Sokratem, míněno časově, nikoli místně, přišel učenlivý občan k presokratikovi a chtěl něco zdefinovat, presokratik na to něco prostě ukázal. Šlo-li třeba o psí definici, mudrc ukázal na psa právě běžícího kolem. Post illa verba dodávám, že jsem cosi takového mutatis mutandis zažil s ředitelem Křižovnické… Číst dál...

Postila

Občas vzpomínám na toho či onoho spřáteleného básníka už za jeho – a ještě za mého – živa. Naposledy se to přihodilo v případě Pavla Šruta. Ten už ale z mého vzpomínkového vzorce vystoupil. Ač je nesmrtelný, umřel. Nynějším zaživa vzpomínaným je Pavel Zajíček, undergroundový básník a overgroundový přítel.… Číst dál...