Eugen BrikciusEugen Brikcius

Výtvarník, básník, prozaik a esejista píšící rovněž latinsky, mystifikátor a filosof Eugen Brikcius se narodil v roce 1942.
Na konci šedesátých let pořádal happeningy, v sedmdesátých letech se živil jako výtvarník ve svobodném povolání.V 70. letech byl osm měsíců vězněn za hanobení Sovětského svazu, v roce 1976 podepsal prohlášení Charta 77 a v lednu 1980 se z politických důvodů vystěhoval do Rakouska. Dnes je ve svobodném povolání a žije mezi Prahou a Vídní. Po roce 1990 navázal na své happeningy organizováním „konceptuálních akcí“, se svou ženou Zuzanou pořádá v Praze každoročně Literární výlety a od roku 2007 pouliční plakátové výstavy slovem i obrazem. Je členem mezinárodního PEN klubu.

Postila

Když jsem měl k šestici stávajících pohádek napsat ještě jednu, aby mohlo nakladatelství Arbor vitae vydat pythagorejsky magičtější sedmero mých pohádek, vzpomněl jsem si, že jsem kdysi napsal latinskou pohádku Quo modo Croculus in herbarium venit. Promptně jsem ji přeložil do češtiny, což bylo vzhledem k nápadné podobnosti obou jazyků… Číst dál...

Postila

Skuteční znalci literatury objevili Ameriku: když teď Eugen Brikcius dopsal další „nepředmětný“ román Leopoldiana aneb Memoáry umělce povstalého z kozelce, dokončil autobiografickou trilogii, i když první z románů je vlastně Zvěstný. Dalšími jsou Nepředmětná odysea a zmíněný nový. Post illa verba dodávám, že posledně načatý… Číst dál...

Postila

Když čtete tuhletu větu, uprostřed tvůrčího vznětu, dokončuji vznosný román. Ne podložku pod otoman. To jsem odpřisáhl ondy, kdy vážila zlatá žíla kilopondy. Post illa verba dodávám, že má lebka je hebká. Není nerozbitná, jak měla za to má bytná, když jsem jednou v Londýně přes nejlepší styky ocitl se nevinně v centru šlamastyky.… Číst dál...

Postila

Celý život jsem s lítostí přiznával, že nemám hudební sluch. Jedna dobrá duše mě však pozdě, ale přece upozornila, že hudební sluch mám – anebo nemám –, ale že rozhodně nemám hudební paměť. V jedné z postil jsem již vysvětlil, že díky absenci hudební paměti vlastně hudbu skládám: myslím si, že přiznaně píšu text na stávající melodii,… Číst dál...

Postila

Po jedné filipice sapéra Vodičky proti Maďarům Švejk poznamenal: „Některej Maďar taky za to nemůže, že je Maďar.“ „Jakpak by nemoh,“ rozčiloval se Vodička, „každej za to může.“ Post illa verba dodávám, že jednoho haškologického kongresu u Zlaté koruny na Lipnici se zúčastnili hned tři maďarští delegáti a nejméně jeden začal svůj referát… Číst dál...

Postila

Když se mnou natáčeli televizní GEN, chtěli, abych si sedl k psacímu stroji a předvedl, jak skládám báseň. Post illa verba dodávám, že jsem dokonce předvedl, jak se skládá ideální báseň. Vlastně jsem předstíral, že ji skládám. Byla už složená, samozřejmě mnou. Celé představení připomínalo Filosofii básnické skladby od E.… Číst dál...

Postila

Jsou geometrie a geometrie. Jednou z nich, tou nejvýsostnější, je geometrie estetická, přesněji řečeno estetizující. Post illa verba dodávám, že před lety jsem umělecky zvětšoval, potažmo zmenšoval kruhy. Když moje žena, ač osvícená, měla neosvícené námitky, odpověděl jsem jako Archimédés „Nedotýkej se mých kruhů!“ Totéž platí pro mého… Číst dál...

Postila

Nejhorší jsou kamarádi, když je vrchnost dosadí do vysokých funkcí. Začnou se chovat, jako by kamarády nikdy nebyli. Pro mnohé je taková změna chování snadná, protože nikdy nebyli skutečnými kamarády. Byli pouze „kurvami za kamarády převlečenými“. Post illa verba dodávám, že jsem měl kamaráda a ten nikdy nebyl „kurvou převlečenou za kamaráda“.… Číst dál...

Postila

Občas se stane, že se mi „carpe noctem“ nepovede. Zpravidla to způsobují noční můry. Pak nezbývá než „carpe diem“. Onehdy jsem v ranní motolici přišel na to, jak na to. Abych si den mohl náležitě užít, rozhodl jsem se, že jej nestrávím nad jídelníčky, tedy čtením, ale nad básničkami, tedy psaním. Nejprve jsem se šel nasnídat… Číst dál...

Postila

Při pochvalném výčtu svých předků nemohu zapomenout na dědu z otcovy strany. Bohužel jsem ho nikdy neviděl. Post illa verba dodávám, že byl jako důstojník těžce zraněn na frontě. Dlouho umíral v polském špitálu. Babička Brikciusová za ním pravidelně jezdila. Když umřel, dostala jako vdova od prezidenta Masaryka trafiku,… Číst dál...
Další články