Postila

Odumírá mi okolí, od vnějšího kruhu po ten nejvnitřnější, abych použil výrazivo Maxe Broda. 7. 11. 2022 umřel undergroundový jogín Timpo, zvaný Štefan Hiroš, vlastně je to jmenně obráceně. O den později zesnul filozof Petr Rezek. Post illa verba dodávám, že v mém věku nemůže našinec nemít žáky. Timpo byl můj žák. Oslovoval… Číst dál...

POSTILA

Zlatá léta šedesátá, kdy i Praha stověžatá neměla dost slonovinných věží. Rovněž zlaté roky nulté, kdy umělec pod svým pultem, ať už živ či neživ, nabízel své verše, často bez rešerše. Léta nultá, ale raná. Od jitra rovnou do nitra a tam do příštího rána. Post illa verba dodávám, že v zasvěcených kruzích ví se, že začátkem… Číst dál...

Postila

Dosud mé Postily převážně hostily spíš témata vachrlatá. Je na čase, aspoň zdá se, místo oněch témat s bandou slovních šuhajů vniknout do jinotajů anatémat. Post illa verba dodávám, že nevím, odkud budu za tyto řádky exkomunikován. Dobře víme, že anatéma je ta a nikoli to. Já ji však v rámci básnické licence mohu ohýbat, jako by byla… Číst dál...

Postila

Už jsem se v tomto románě, či jiném, stručně zmínil o své mystifikační svatbě na žižkovské radnici, kde se ženili Jaroslav Seifert, Vlasta Burian a Václav Havel, ten dokonce dvakrát. Začalo to řádnými ohláškami. Oznamovaly, že si vezmu Danielu Pokornou, zatím ještě pochopitelně slečnu. Jenž ona ohláška zaujala… Číst dál...

Postila

…Sudičky povídaly, že budeš námořník. Tvůj táta jím byl taky a všichni muži kol, než odnesly je mraky na druhý světa pól… Post illa verba dodávám, že tak se pěje navzdory tísni v jedné vykřičené písni. Báseň potvrzuje, že námořník coby centrální figura bývá málokdy totožná sama se sebou. Proto protagonistou našeho antipříběhu… Číst dál...

Postila

Času onoho, bylo to tuším za mého prvního londýnského pobytu, mnou samým zvaného „růžové období“, jsem jednou přerušil profesora Richarda Wollheima, když tvrdil, že ani filozof není neomylný, natož papež či jiní preláti, převážně samozvaní. Post illa verba dodávám, že o neomylnosti Wollyho jsem se už v jedné Postile zmínil. „Filozof… Číst dál...

Postila

Cokoli řekneme malému dítěti, zeptá se „Proč?“. A když mu vysvětlíme „Protože tak a tak“, zeptá se znovu „Proč?“. Etc. Post illa verba dodávám, že nejlepší je se postupně vrátit k odpovědi na první „Proč?“ a dodat „Ale to už jsem ti vysvětlil.“ Když kladu otázku „Proč?“ sám sobě, třeba „Proč jsem nezbohatl?“, doporučuji si… Číst dál...

Postila

Miláno – a zejména cesta do něj – je za všechny prachy. Znalci evropských měn, i těch pokleslých, mi to potvrdí. Post illa verba dodávám, že oběd, potažmo večeře, stojí za to, i když stojí „majlant“. Cena takové „ceny“ (vyslov čény) je značná. Nejdražší je ovšem v Miláně vystavená „cena“ Leonardova, správně by se měla jmenovat Poslední… Číst dál...

Postila

Nedávno jsem zopakoval svou spanilou jízdu do Milána léta Páně 1980, kdy jsem, jak známo, učil Italy latinsky. Post illa verba dodávám, že už tehdy mě fascinovaly hojné zahrady na střechách. Když mě teď můj syn Eugen odvážel na San Siro, nejslovutnější stadion z možných, abychom usedli, vedle italských fotbalových legend, s hlavou… Číst dál...

Postila

Vzpomínky probíhají nejlépe, jsou-li na čas zpřítomněny. Na čas programatický. Třeba Vzpomínka na Miláno, ať už s velkým nebo malým „vé“. To je ten nejvýsostnější reminiscentní program. Post illa verba dodávám, že naše hudební vzpomínka se točí jako čamrda kolem Ivana Vyskočila, mého osobního soudního znalce v oboru… Číst dál...