Eugen BrikciusEugen Brikcius

Výtvarník, básník, prozaik a esejista píšící rovněž latinsky, mystifikátor a filosof Eugen Brikcius se narodil v roce 1942.
Na konci šedesátých let pořádal happeningy, v sedmdesátých letech se živil jako výtvarník ve svobodném povolání.V 70. letech byl osm měsíců vězněn za hanobení Sovětského svazu, v roce 1976 podepsal prohlášení Charta 77 a v lednu 1980 se z politických důvodů vystěhoval do Rakouska. Dnes je ve svobodném povolání a žije mezi Prahou a Vídní. Po roce 1990 navázal na své happeningy organizováním „konceptuálních akcí“, se svou ženou Zuzanou pořádá v Praze každoročně Literární výlety a od roku 2007 pouliční plakátové výstavy slovem i obrazem. Je členem mezinárodního PEN klubu.

Postila

Občas vzpomínám na toho či onoho spřáteleného básníka už za jeho – a ještě za mého – živa. Naposledy se to přihodilo v případě Pavla Šruta. Ten už ale z mého vzpomínkového vzorce vystoupil. Ač je nesmrtelný, umřel. Nynějším zaživa vzpomínaným je Pavel Zajíček, undergroundový básník a overgroundový přítel.… Číst dál...

Postila

Profesor Richard Wollheim, estetik světového formátu a „Head of the Philosophy Department“ na University College v Londýně, mě jednou pozval na nedělní oběd. Jelikož metro zvané „underground“ vedlo přes Holland Park, vystoupil jsem už tam, abych si prohlédl proslulá místa, kde Michelangelo Antonioni… Číst dál...

Postila

Jack Kerouac myslel na Deana Moriartyho, já vzpomínám na Pavla Šruta. Ostatně jsem to dělával už za jeho života. Když nám začátkem devadesátých let Český spisovatel vydal Cadus rotundus – Sud kulatý, naše nerozborné soudružství stolního i tvůrčího rázu se utužilo na celé věky. Pojem soudruh, nenapravitelně… Číst dál...

Postila

Má žena Zuzana, autorka a kurátorka výstavy Nezlomní, právě probíhající v Obecním domě v Praze, mne požádala, abych do katalogu napsal třicet kunsthistorických pohádek. Přesně tolik umělců, živých i věčných, tam vystavuje. Na Rudolfa Němce, malíře a věčného přítele, jsem při této příležitosti prozradil,… Číst dál...

Postila

Jednou zase přijde říjen. V cukuletu jako každoročně. Čas živočišného párování. Na říji či odezvu říje je třeba se přichystat. Asi jako se Karafiátovi broučci nachystávali na zimu. Jenže tentokrát nejde o hibernování, ale o námluvy. Post illa verba dodávám, že ani lidské – někdy nelidské… Číst dál...

Postila

V zámku Eichholz poblíž Bonnu se v 80. letech každoročně konala setkání exilového PEN klubu pro německou jazykovou oblast. Na programu nebyla jen zábava, ono se i zasedalo. Mravní autoritou byl spisovatel Antonín Kratochvíl, ostatně spisovatelé jsme zcela logicky byli všichni. Mezi zvanými se zpravidla nacházel i varhaník… Číst dál...

Postila

Duše z těla / kam jsi chtěla? / Chtěla jsem vyletět do nebíčka. Post illa verba dodávám, že když jsem v 80. letech působil v americké migrační firmě HIAS, což byla zkratka pro Hebrew Immigrant Aid Service… Číst dál...

Postila

Jako v každém městě i v Lipsku hledám – a někdy dokonce nacházím – střešní zahrady. Seznam nalezených střešních zahrad lipských zatím nezveřejním. Ať si je každý najde sám. Cílem je zde hledání. Nalezení je metacíl. Post illa verba dodávám, že svého času jsem hledal a nalézal střešní zahrady v Praze. Tam, kde… Číst dál...

Postila

Stalo se na jihu Londýna v podkroví, do nějž jsem už čtenáře zavedl. Když jsem se tam zase jednou ocitl, seděla u stolu kromě mne a domácí paní, vlastně slečny, ještě jedna dvojice. Milka, ta má, mi diskrétně pošeptala, že ona kráska půl yardu ode mne, ale evidentně náležející tomu, s nímž se od oběda mrouskala, je nefalšovaná… Číst dál...
Další články