KRONOS QUARTET & MARY KOUYOUMDJIAN: Witness

Po pěti letech se v recenzní rubrice vracíme k neunavitelným Kronos Quartet. Tedy spíše jejich zakladateli Davidu Harringtonovi, který se v posledních třech letech obklopil zbrusu novými spoluhráči – hráčem na violoncello Paulem Wianckem, houslistkou Gabrielou Díaz a hráčkou na violu Ayane Kozasou. V tomto složení kvarteto vydalo první album, na jehož tvorbě se spojilo s arménsko-americkou skladatelkou, dokumentaristkou a finalistkou Pulitzerovy ceny za rok 2024 Mary Kouyoumdjian. A téma bylo i kvůli spolupracovnici jasné – v letošním roce si připomínáme sto let od začátku genocidy arménského národa ze strany osmanského Turecka. Hrůzné události v historii 20. století, která se teprve v posledních letech dočkala zasloužené světové pozornosti. Kronos Quartet s Mary předkládají koláž autorské hudby, upravených lidových melodií, záznamů orální historie přeživších arménské genocidy i libanonské občanské války a field recordings nedávného bombardování Bejrútu. Snahou umělců bylo uměleckým způsobem připomenout tuto drastickou událost tak, aby byla mementem zaměřeným proti možnému opakování podobných záležitostí. Jak potřebné v dnešní době! Nečekejte tedy uhlazenou, jímavou nahrávku, ale spíše mozaiku vzpomínek propletenou s hudebním doprovodem, který se ve vybraných skladbách chopí hlavního slova. Například skladba Groung (česky Jeřáb) je folklorním úvodem, který mate tělem. Hned v následující Bombs of Beirut totiž hudba musí ustoupit vyprávění obyvatel Bejrútu a následně i intenzitě reprodukovaných výbuchů, které byly ve městě natočeny. V závěrečné Silent Cranes znovu dojde na návrat uctívaného Jeřába, vzpomínky přeživších, i smyčcový minimalismus. V exponovaných okamžicích drásavě disharmonický, vykreslující hrůzné vzpomínky arménských pamětníků. Kronos Quartet na recenzovaném albu pouze slouží uměleckému záměru celku, ale i tak povyšují záměr na mimořádně uhrančivý apel.