Architektura

Město zbloudilých duší

Pakliže jsme posledně uvízli na jednom z ostrovů uprostřed florentských vod, pokusme se nyní osedlat odliv a překlenout odloučení vůči městu, které se na horizontu rozvíjí jako kyklopská hradba svinutá do plynoucí šroubovice ulic coby DNA osiřelosti. Vlastně bychom měli metaforu Florencie coby laguny a moře raději opustit,… Číst dál...

Florentské Okénko – Ostrovy v oceánu městské dlažby

Druhý slibovaný florentský ostrov se ocitá v zátoce Largo Pietro Annigoni, náležející výsostným vodám jihovýchodních hradeb. Vplout lze do ní dvěma způsoby; buďto jeskynním průplavem vedoucím skrze zástavbu lemující rušnou čtyřproudovku Viale della Giovine Italia, nebo skrze mělčiny secesního trhu Sant’Ambrogio. V obou případech vplujete… Číst dál...

Ostrovy v oceánu městské dlažby #1

Poté, co jsme se zorientovali pod klenbou florentské oblohy, můžeme nyní konečně úlevně zvolat naše osobní „¡Tierra! ¡Tierra!“ Na obzoru florentského moře se totiž vynořil první z jejích urbánních ostrovů, zahradní enkláva rodiny Torrigianiů, která se k městu staví zamlkle zády, stejně jako je každý opravdový ostrov kartografickým… Číst dál...

Město pod kupolí

Pakliže jsme posledně sotva prorazili příbojové vlny svírající florentské nádraží Santa Maria Novella, nyní již plujeme těžkými spavými vodami Florencie k přislíbeným ostrovům,  k břehům pomyslných slepých skvrn města, odkud lze do sebe zavinutý hlavolam Florencie nazřít jako svébytný renesanční kosmos. Taková plavba je však z povahy… Číst dál...

Vídeňské okénko – Na výpadovce

Je to jen dojem, spíše neodbytné mámení, než skálopevné přesvědčení, ale vnucuje se s intenzitou nevyřčené myšlenky. Vídeň je klamavým městem. Nepřístupným jako duše, skrývající se za uniformou či kamennou tváří, ze které nelze odečítat. Lze ji křižovat dny i týdny, aniž by se člověk zbavil neurčitého tušení, že „opravdová“ Vídeň se… Číst dál...

Město interiérů

Je to jen dojem, spíše neodbytné mámení, než skálopevné přesvědčení, ale vnucuje se s intenzitou nevyřčené myšlenky. Vídeň je klamavým městem. Nepřístupným jako duše, skrývající se za uniformou či kamennou tváří, ze které nelze odečítat. Lze ji křižovat dny i týdny, aniž by se člověk zbavil neurčitého tušení, že „opravdová“ Vídeň se… Číst dál...

Vídeňské okénko: Protentokrát z Londýna: skleníky budoucnosti

Prostranství před radnicí londýnské čtvrti Hackney na první pohled upoutá dvěma mohutnými palmami, které do místního milieu až křiklavě nepatří; jako kdybyste se během potulky někdejší průmyslovou periférií náhle ocitli před koloniálním magistrátem kdesi v Africe. Tyto palmy jsou pozapomenutým pozůstatkem dnes již se dávno vytrativšího… Číst dál...

Gočárův Hradec Králové

Léto je přímo stvořené k podnikání výletů, třeba za moderní architekturou. Když už se ale k takové cestě odhodláme, není nic lepšího než navštívit místo, kde jsou na malém území k vidění ne dvě či tři špičkové stavby, ale hned celý soubor. A právě takovým místem je Hradec Králové, životní dílo architekta JOSEFA… Číst dál...

Rakouská architektura 20. a 21. století

Před více než jedním stoletím platila rakouská architektura za progresivní. Dílo jejího čelního představitele Otto Wagnera mladá generace českých architektů nejen bedlivě sledovala, ale přímo se jím inspirovala. Dlouhé roky tak Wagnerovy teoretické studie jakými byly např. Moderní architektura nebo Velkoměsto přímo ovlivňovaly i českou… Číst dál...
Další články