Ad hot

Listujíce loňským ročníkem UNI, slibuju si kajícně, že v tom letošním nebudu zanedbávat reflexe aspoň některých nových jmen a vůbec různé pozoruhodnosti. Předsevzetí jsou sic pro kočku, ale toto černé na bílém by mne přece jen mohlo občas chodit strašit. Coby závdavek přikládám zatím aspoň ohlédnutí za hrstí výrazných jazzových titulů s vročením 2016.Julian Lage: Arclight (Mac Avenue Rec.), technicky neobyčejně šikovný kytarista s velkou hudební inteligencí udělal v triu (Scott Colley – basa, Kenny Wollesen – bicí) desku stylově bezstarostně rozevlátou. Ale s jednotícím současným výrazem.
Daniel Freedman: Imagine That (Anzic Records). Debut neworského bubeníka, na který autorsky přispěli spoluhráči Jason Lindner (klávesy) a Lionel Loueke (kytara), důležitý je i kontrabasista Omer Avital (v jedné věci na oud). Brooklynský funk, Afrika severní nebo západní. Jedna noha nezůstane klidná. A ruka se neodbytně vrací k tlačítku play.
Matt Wilson’s Big Happy Family: Beginning Of A Memory (Palmetto Records). O víc než generaci starší rovněž drummer se vyrovnává s předčasným úmrtím milované manželky, klasické houslistky. Mezi sólisty saxofonista Joel Frahm, klávesisté Larry Goldings a Gary Versace. Wilson přehrabuje jazzovou historii (dokonce i neworleánský funébrmarš). Je to však, jak se zhovadile říká, jednoznačné přitakání životu. A hlavně humoru a kreativitě.
David Linx and Brussels Jazz Orchestra: Brel (Jazz Village). Belgický zpěvák, utajené kontinentální zlato. Tentokrát v šansonech veleslavného krajana. Schopných unést i aktuální jazzový nátěr. Skvělý bigband vede ve vynalézavých aranžmá Frank Vaganée, se kterým Linx pracuje roky.
Marcus Strickland’s Twi-Life: Nihil Novi (Blue Note). Vycházející hvězda, muzikant s pevnou vizí, saxofonista a skladatel vytvořil s producentskou a občasnou baskytarovou pomocí Meshell Ndegeocellové cosi hodně zvláštního a přitažlivého. I on užívá prvky etnické hudby (ale zastřeněji než Freedman), míchá je přitom chvílemi s hip hopem, přidává takřka pop songy (křehká Jean Baylorová), brousí k moderně 20. století (Bartók). A nechybí hostující Robert Glasper, guru většiny crossoverů vycházejících směrem od jazzové scény.

Přidat komentář