Ad Hot

Seděli jsme (Luboš Pospíšil, Láďa Kantor, Karel Haloun atd.) jako obvykle v klubu Vinohradského divadla. Flamendrovské oáze uprostřed pouště 70. let. Nedbale vousatý, vlasatý i vyčouhlý Pavel Šrut, o desítku let starší, poznamenal při návratu od baru s panáky obouruč na margo vlezlé muziky z kazeťáku: „James Last but not least.“ Fórek, jaké rozhazoval neustále.    

V muzikantském polosvětě se snad ocitl přes Petra Skoumala. Nebo za ním přišel Pospíšil, když chtěl zhudebnit něco ze Šrutových překladů básní Roberta Gravese? Tak nebo tak, příslušník silné poetické generace šesté dekády (Wernisch, Brousek, Kabeš a další) se zabydlel mezi hudebníky a jejich kámoši překrásně. Snad i pro jejich vzdálenost od kruhu zakazovaných literátů. Z nichž se Šrutovi aspoň dařilo publikovat hravé dětské knížky. Jakž takž. A ne vždycky pod svým jménem.

To jsem znal od roku 1966 z rozparáděného rozhlasového, rovněž dětského muzikálu Na Silvestra v Helemichli. Který napsal se Skoumalem a Vodňanským a opatřil většinou textů. V jednom z nich malý kluk posmutněle popisuje výjev každému známý: „Znám dort, na kterém jsou svíčky / je pro tety a pro strýčky / a snad i kousek jediný / pro mě, že mám narozeniny.“  Což nazpíval Karel Gott! S ním a jeho publikem se už ovšem Šrut nepotkal. Ale možnost proniknout texty pro rockery Prokopa, Pospíšila a Mišíka k úplně jiným posluchačům, kteří by se s jeho tvorbou ani za příznivějších časů možná nikdy nesetkali, a také oklikou zveřejňovat věci poezii blízké, byla svůdná. A jestli některý básnický kolega mínil, že se Pavel spouští s příliš vulgární múzou, jeho to z míry nevyvedlo. Bral textování jako výzvu. A uspěl na celé čáře. Přitom ovšem dál psal „vážné“ básně do šuplíku. Z něhož je vytáhl až na sklonku husákismu.

Po jeho konci začaly Šrutovi vcházet knihy dle libosti a sbíral četné ceny. Včetně státní. Výš se v literární domovině vylézt nedá. A pobavilo mě, když v interview po jednom ocenění pravil, že doprovodnou finanční sumou míní dorovnat svůj rest na zdravotním a sociálním pojištění. Rockerský životní styl mu aspoň na jistou dobu přešel do krve.

Jedinečný autor a báječný inspirativní společník Pavel Šrut zemřel 21. minulého měsíce. Tedy „Přestupného dubna“. Jak se jmenuje výbor z jeho veršů. Ani z desetiny tak známých jako písňové texty. Kdo znáte jenom je, sáhněte po četbě.

Přidat komentář