AD HOT

Když jsem před měsícem upozorňoval na probíhající seriál Černobyl, ještě se o něm moc nevědělo. Z devíti osob v hospodě ho jedna sledovala, druhá viděla úvodní epizodu, další tři tušily, že existuje. Teď je uzavřená mini série, samozřejmě ve značné míře šířená podloudně (s čímž HBO patrně počítá), ale doslova fenoménem a hlavním tématem mnoha debat. Než červencové UNI vyjde, zákonitě to zas poněkud opadne. Měsíčník je holt želvího charakteru.

Nicméně je míra obecné pozornosti Černobylu filmovému a najmě reálnému nevšední. Šlo také o největší průser svého druhu. A přes veškeré hrůzy nakonec směsicí různých komponentů, včetně nezbytné kliky, nevyústil v průser mega gigantický. To je evidentní a potvrzují to výsostní experti, podle kterých je série udělaná s velkou věrností, třebaže ne úplnou. A jde spíš o detaily, jako že se helikoptéra s náloží bóru a písku k zasypávání otevřeného reaktoru nezřítila na elektrárnu hned druhý den, ale až za pár týdnů. Nebo že město Pripjať bylo ve skutečnosti evakuováno dřív. Stejně značně opožděně. Ale zajímavá věc: zatím jsem nezaznamenal, že by po shlédnutí pěti hodin drastického téměř doku-drama zesílil hlas odpůrců energie z jádra. Zato se těm starším připomnělo a mladším vyjevilo, co to byl SSSR a jak se na havárii a jejím řešení podepsala totalitní moc. Nejen po technické stránce, respektive šetřením při samotné konstrukci reaktoru, ale i co do selhání lidského elementu. Hnaného do riskantní zátěžové zkoušky pustým prospěchářstvím a kariérismem. V kombinaci se slepou vírou v neomylnou vědu a techniku nejúžasnějšího státu. Který přece druhdy poslal jako první do vesmíru člověka! Což bylo permanentně oslavováno stejně jako porážka Hitlera. Na níž se ovšem podíleli zásadně i jiní. Ale to běžní občané SSSR pořádně nikdy nevěděli. A skvělý stát od Gagarinovy mise dramaticky stagnoval. V době Černobylu to už sedmnáctý (!) rok symbolizovala americká vlajka na Měsíci. O ní se v SSSR samozřejmě také mlčelo. Případně se připouštěla s tím, že tyhle závody už neměly smysl. Ale umíte si představit ten nezměrný výbuch nabubřelosti, kdyby tam místo Armstronga poskakoval nějaký Ivan Vasiljevič? Místo toho přišla jiná exploze. Skoro se chce říct, že zákonitě. A dodat ještě: mnohé z toho, co přivodilo i tak největší průser v jaderné historii, má dnešní Ruská federace pořád zažrané pod kůží. To, připadá mi, leckterému diváku skvělé série aspoň trochu došlo. Tak díky, HBO!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *