Ad hot

Eduard Bass, výtečná postava před prvoválečné a prvorepublikové éry, je dnes známý asi jen skrz Cirkus Humberto. V jehož zvěřinci ovšem tenkrát nikoho nenapadlo potajmu porcovat tygry. O tempora, o mores! A snad se jakž takž ví i o Klapzubově jedenáctce.

Vedle spousty věcí drobnějších a žurnalistických napsal Bass ovšem také značně obsáhlé a nesmírně poutavé Čtení o roce osmačtyřicátém. Tedy onom před sto sedmdesáti lety. Kdy k širokému evropskému vzedmutí „Jara národů“ přispěla spíš epizodicky i Praha: studenti na Karlově mostě versus maršál Windischgrätz. Zpracováno např. v Jiráskově Filosofské historii (chudák Špína), a oslaveno v Nerudově Romanci o jaře 1848. Odkud – pro zapomnětlivé – pochází okřídlené „čas oponou trhnul“. Mnohem později zvulgarizované coby prozaická hláška když udeřila v dobách reálného socialismu zavírací hodina (tj. o dvacáté třetí max. čtvrté hodině!), a muselo se táhnout do některé ze čtyř pěti pražských nočních vináren se vstupným a příšernou kapelou. Leč nebylo zbytí. Leda jít k někomu na mejdan. Ale kde jinde zas v tuhle chvíli koupit lahve a cigára? Aspoň jeden tedy ukecal vyhazovače, zaplatil vlezenku a vrátil se s náloží tekutého a spalitelného materiálu.

No nic. Bassova kniha není dílko historické, nýbrž výsostně publicistické, něco jako non fiction. A autor si s ním dal zaručeně velikánskou práci, musel toho načíst a zpracovat obrovskou spoustu. Zdaleka nejen o revolučním roce, nýbrž o řadě dekád předcházejících příliv sociálního a politického rozhorlení zapříčiňujících. Drží se ale především dění v rakouském císařství, v českých zemích i částečně na Slovensku. Vůbec nejdůkladněji pak v Praze. Jejíž „velkou historii“ ale i nejzasunutější periferii dokonale nastudoval. A tak mohl sypat z rukávu čtivým a vtipným stylem neuvěřitelné množství dokreslujících detailů o české metropoli prvé půlky předminulého století, jejím rozmachu za úsvitu průmyslové revoluce, a o snad veškerých společenských patrech, zvycích, náladách, rozmíškách, senzacích, celkové atmosféře.

Do letošních multiosmičkových reminiscencí rok 1848 sice jakoby nepatří. Ale když v říjnu 1918 vznikala Československá republika, bylo to jen o sedmdesát let později. Jako dneska od jiného roku osmačtyřicátého. Jehož se Bass jen těsně nedožil. Zaplaťbůh. Zaručeně by se mu nevedlo dobře.

Eduard Bass, výtečná postava p . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář