Do Bia Oko na pražské Letné jsme s Česťou Huňátem spěchali: celovečerní dokument o protirežimně rebelující polské rockové scéně od konce šedesátých let po osmdesátá musí přece do kina natáhnout všechny, co tou dobou rockem žili, co do Polska za hudbou jezdili, fandy i novináře, které problematika vyjádřená názvem nedávno vydané knihy historika Miroslava Vaňka Byl to jen rock’n’roll? zajímá. Nebylo tomu tak, přítomny byly asi dva tucty mladých posluchačů, kteří však zcela ztišeni tím, co viděli, co se dozvídali, celý film shlédli. A zřejmě ani 
netuší, že leccos obdobného se v téže době dělo u nás. Mluvím o fi lmu Beats of Freedom, promítaným pod názvem Rytmus svobody, v Polsku jako Zew wolnosci, podle námětu Brita polského původu Chrise Salewitze, režírovaném Wojciechem Slotou a Leszkem Gnoinskim a letos uvedeném do kin. Celý fi lm totiž nastavuje zrcadlo naší rockové scéně a nabízí mnoho ke srovnávání. Za první rockový protestsong je v Polsku považován Niemenův Dziwny jest ten świat, který zazněl na oficiální hudební scéně roku 1967 – mimochodem v roce návštěvy Rolling Stones ve Varšavě. Film je koláží rozhovorů s několika pamětníky, vzácných archivních záběrů z koncertů, fenoménu největšího východoevropského festivalu nezávislé kultury v Jarocinu (1980–1990), souběžnému ději politickému a společenskému. Důležitou úlohu tu hraje nástup punku, poukazující na rychleji se zabydlující aktuální proudy na polské scéně. Ocitáme se na koncertech Brygady Kryzys, Republiky, skupin Tilt, T. Love, Maanam, Kult, Lady Pank, Izrael, 1984, Siekiera, Dezerter. Když kytarista a zpěvák Brygady Kryzys líčí, jak v osmdesátých letech po zákazech jejich kapelu chtěli pořadatelé připustit na jeden obnovený festival (zřejmě s obdobnou ideologickou filozofií vzniku jako u nás Rockfest) a na plakátech se objevil jejich zkrácený název Brygada K., tak kapela vystoupit odmítla. LP Republika (Nowe Situacje) a Brygada Kryzys, které jsem si kdysi přivezl, jsou obě z roku 1982, takže asociují nástup brněnské nové vlny, v jejichž textových sděleních již byla poznatelná obdoba polské tvorby. Neopominutelná je také hudební a pěvecká úroveň těchto polských kapel. Podobně jako Chris Salewitz, rád odpovím Vaňkovi jeho knižní dotaz: nebyl to jen rock’n’roll – jinak by se toho komunistická moc tak nebála, tolik by to nenáviděla.
