Z vlastních pracovních gest kapela skládá absurdní choreografii a ohlašuje desku V úplně pitomé době
Brněnská kapela Budoár staré dámy kolem frontmanky Marty Kovářové v novém klipu k singlu To nemůžu být já pracuje s kancelářskou únavou, pracovními stereotypy a civilními gesty členů kapely. Skladba stojí na básni Kamila Boušky a zachycuje moment, kdy se člověk uprostřed práce zahlédne zvenčí – ve vlastních naučených pohybech, které opakuje tak dlouho, až se mu začnou zdát cizí. Singl předznamenává nové album V úplně pitomé době, které vyjde na podzim u Indies Scope.
Ve videoklipu se téma písně překlápí přímo do pohybu. Každý ze čtyř členů Budoáru si připravil tři pracovní gesta ze svého civilního povolání. V prostoru nového ateliéru Katedry umění a tvorby Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity je kapela rozvíjela s choreografkou Anežkou Kvapilovou, která se podílela na pohybové stránce klipu. Z každodenních úkonů tak vzniká choreografie pracovních stereotypů. Scénář a režii klipu připravili Marta Kovářová a František Eliáš, s kamerami si hrál Jonáš Svoboda a o fotografie kapely včetně coveru singlu se postarala Ester Láníková.
„Inspirací písně To nemůžu být já je stav, kdy se máme možnost, obvykle v určitém katarzním momentu, zahlédnout jakoby zvenčí, z nadhledu. Vidíme přehledně svou porci denních pracovních povinností, které jsme se naučili zvládat v konkrétní posloupnosti a s jistou dávkou stereotypizace,“ říká Marta Kovářová. „Patří k tomu i pohyby a gesta, která denně, bezmyšlenkovitě v práci používáme, až se staneme sami pro sebe figurkou a prohlásíme: To nemůžu být já!“
Text skladby vychází z básně Nemůžu být já Kamila Boušky ze sbírky Dokumenty. Už její úvodní obraz člověka, který „dřepí ve své rakvi před monitorem a klávesnicí“, přesně pojmenovává fyzickou únavu i zvláštní odcizení kancelářské práce. Z veršů o migrénách ze zářivek a zánětech karpálků vznikla píseň, jejíž zhudebnění vzniklo s nebývalou lehkostí a jejíž taneční aranžmá se zrodilo radostnou improvizací kapely. „Bavilo nás znít nebigbítově, avšak i syntetické hudební party hrát živě. Zvuk kláves například loudí Marek z kytary. Po natočení dema bylo jasné, že se této aranže podržíme i na desce,“ popisuje Kovářová.
Singl To nemůžu být já vznikl ve studiu Indies se zvukovým mistrem Broňkem Šmidem, který měl na starosti nahrávku, mix i master. Nahrála ho aktuální čtyřčlenná sestava Budoáru staré dámy – Marta Kovářová, Tomáš Ergens, Marek Laudát a Petr Fučík. Produkce singlu i celého alba se ujal nejnovější člen kapely, bubeník a skladatel Petr Fučík, který v Budoáru působí od roku 2022. „Díky němu je album barevné, zvukově prostorné, plné odkazů a překvapivých vrstev,“ dodává Kovářová.
Album V úplně pitomé době, sedmá řadová deska Budoáru staré dámy, vyjde 25. září u Indies Scope. Prostupuje jím napětí mezi každodenností a nadčasovostí a objevují se na něm témata práce, péče, zahlcení, angažovanosti i absurdity.
Bio
Budoár staré dámy je osobitý nářez energie, humoru a podivnosti, vyrůstající z alternativně rockových brněnských kořenů. Obrazotvorné texty čerpají z rozviklané reality, kterou drží pohromadě nezaměnitelný, naléhavý hlas frontmanky Marty Kovářové. Zpěvné refrény se tu zjevují v nečekaných, hravých aranžích kytar, rytmiky a elektroniky. Od roku 1998 kapela nepřestává hledat, zkoušet a hrát si – s písničkou, zvukem i vlastní historií. Vedle alb Na hraní (2002), My o vlku (2005), Dobrou noc, světlo (2008), Láva (2012) a Sůl (2017) vydala také výroční 2LP Archivály (2018) a soundtrack k dokumentu Jiříkovo vidění (2023). Poslední řadovou deskou zůstávají Kostřičky z roku 2020. Současnou sestavu tvoří zpěvačka, kytaristka a hráčka na dechový MIDI kontroler Marta Kovářová (roz. Svobodová), zpívající baskytarista Tomáš Ergens, zpívající kytarista Marek Laudát a bubeník Petr Fučík, který zároveň obsluhuje pady a přidává hlas.
Další informace
FB: https://www.facebook.com/budoarstaredamy
IG: https://www.instagram.com/budoar_stare_damy2026/