Průkopnice freak folku CocoRosie se vrací 22. června do Prahy. V Paláci Akropolis představí novou desku Little Death Wishes (2025).
Bianca a Sierra Casady se již více než dvacet let pohybují v hudební avantgardě experimentální pop music, ovlivňují nespočet hudebníků a zároveň inspirují a vytvářejí útočiště pro „criminal queers“ celého světa. Do Prahy přijíždějí po výjimečném pražském koncertě ke dvaceti letům existence v roce 2024.
Tvorba amerického sesterského dua Sierry a Biancy Casady alias CocoRosie v sobě unikátním způsobem spojuje prvky popu, blues, elektroniky, hip hopu a opery. Duo je známé především svou originální poetikou a využíváním lo-fi dětských hraček, klasické instrumentace a žánrově pestrých rytmů. Sierra Casady je klasicky vzdělaná operní zpěvačka a divadelní herečka a Bianca Casady je básnířka, divadelní režisérka a výtvarnice. Sestry společně využívají hudbu, divadelní pohybové postupy, módu a současné umění k vytvoření díla, které odráží krásu a smutek naší kolektivní zkušenosti. Svým uměním se zasazují o lidská práva, zpochybňují společenské normy a často si pohrávají s různými tabu. V minulosti spolupracovaly s takovými jmény, jako jsou Anohni, Kronos Quartet nebo avantgardní divadelní režisér Robert Wilson.
red
Sexmob tentokrát bez Laurie Anderson
Čtveřici Sexmob založil roku 1996 trumpetista Steven Bernstein se saxofonistou Brigganem Kraussem (John Zorn, Bill Frisell, Norah Jones ad), basistou Tonym Scherrem (John Scofield, Bill Frisell, The Lounge Lizards ad.) a bubeníkem Kennym Wollesenem (Tom Waits, Bill Frisell, Norah Jones ad.). Sety kapely jsou obvykle plné coververzí známých popových písní, kterým se od kapely dostává humorného a avantgardního zacházení. Bernstein poukazuje na to, že se jedná o návrat k základní jazzové tradici – kapela vezme známou píseň, rozloží ji a znovu sestaví. Jedinečné interpretační schopnosti kapely potvrzuje i fakt, že Sexmob byli v letech 2023–2024 doprovodnou kapelou Laurie Anderson na turné, jehož jednou ze zastávek byla i Praha. Sexmob také hrají na jejím posledním albu s názvem Amelia (2024).
Bernstein vyrůstal v Kalifornii pod vlivem jazzmanů jako Art Blakey, Dexter Gordon, Roland Kirk. Od roku 1990 hrál s Lounge Lizards, pravidelně vystupoval v legendárním klubu Knitting Factory. Zlom v jeho dráze nastal, když v obchodě s hudebními nástroji ve Woodstocku objevil vzácnou variantu trubky s posuvnou částí, která umožňuje plynulou změnu tónové výšky podobně jako trombon. Unikátní možnosti nástroje spolu s originálním aranžérským myšlením jsou hlavními důvody, proč jeho coververze znějí tak překvapivě.
Bernstein se záměrně vyhýbá obehraným evergreenům a jazzovým standardům a hledá dosud neobjevené klenoty z repertoáru Prince (Darling Nikki), Paula McCartneyho (Live and Let Die), Rolling Stones (Ruby Tuesday) či melodie ze slavných filmů – včetně Federica Felliniho či Jamese Bonda.