Když o někom řeknete, že míchá vlivy jazzu, funku, blues, rocku a soulu do jednoho osobitého tvaru, vlastně to zní dost nekonkrétně a dalo by se to říct o leckom. Jenomže na málokoho tato charakteristika platí skutečně tak doslova. A chybí v ní ještě jedno hodně důležité slovo: groove.
Pochází z izraelského Tel Avivu, kde coby nesmírně talentovaný dorostenec začal už ve třinácti letech vystupovat s místními jazzovými a bluesovými kapelami. V roce 1996 se přestěhoval do New Yorku, kde rychle zaplul do tamní živé hudební scény a brzy se stal pravidelným hostem newyorských jazzových mekk jako The Blue Note a 55 Bar.
Nikdy se neuzavíral do jediného stylu, vyznával pravý opak – poznat specifika každého z nich a vzít si z nich pro vlastní vyjádření to nejdůležitější. To vše propojil se svou naprosto brilantní hráčskou technikou, jež mu vždy umožňovala hrát s lehkostí i takové postupy, z nichž se daleko známějším hudebníkům točila hlava. Jeho hudba je vrcholně rytmická, vyniká nakažlivým funkovým a rhythmandbluesovým groovem, díky kterému posluchači často neudrží svoje nohy v klidu – a tím se rozhodně nemůže pochlubit každý hudebník, řazený primárně k jazzu. Do něj ovšem Oz Noy bezpochyby patří už proto, že improvizace je alfou a omegou jeho hry a nechybí jí ani silný experimentální potenciál.
Oz Noye s jeho triem si budeme moci poslechnout dva dny po sobě. Nejprve 11. května v pražském Jazz Docku a o den později jako coby jednu z hvězd letošní jarní části JazzFestBrno v brněnském Cabaretu des Péchés.
Tom Skinner vždycky na pomezí
Pokud hledáte definici moderního hudebního chameleona, Tom Skinner je vaším člověkem. Londýnský bubeník, producent a skladatel dokáže v jeden den krotit divoké jazzové improvizace a druhý den udávat rytmus největším ikonám současného rocku.
V mládí miloval grunge a metal, k bicím poprvé usedl v devíti letech s jasným plánem: založit rockovou kapelu. V brutalitě metalu viděl stejnou energii, jakou později našel v avantgardním jazzu Ornetta Colemana. Tuto syrovost si pak přenesl i na prestižní školu Guildhall School of Music and Drama, kde potkal mimo jiné jistého Shabaku Hutchingse, se kterým Skinner v roce 2011 spoluzaložil kapelu Sons of Kemet.
Rockový svět si Skinnera všiml až v roce 2021. Tehdy se stal klíčovým členem projektu The Smile, kde hraje po boku Thoma Yorkea a Jonnyho Greenwooda z Radiohead. Pro Yorkea nebyl Skinner jen „nájemným hráčem“, ale rovnocenným partnerem, který vnesl do jejich skladeb nový rozměr a uvolněnost.
Sólově Skinner dlouho vystupoval pod pseudonymem Hello Skinny a v roce 2022 vydal první album pod vlastním jménem: Voices of Bishara. Osvědčil na něm svoje hudební hračičkovství. Celou desku nahrál s přáteli, mezi nimiž nechyběl Shabaka Hutchings ani další celebrita londýnského avantgardního jazzu, saxofonistka Nubya Garcia. Vloni na podzim pak vydal druhé sólové album Kaleidoscopic Visions. A právě tento repertoár představí Tom Skinner nejprve v pražské Akropoli 20. května a den poté v rámci JazzFestBrno v unikátním prostředí brněnských Vodojemů.