Jolana Havelková – Původní plán

Českobudějovický Dům umění prozatím ustál existenční komplikace, způsobené složitou causou kolem převodu budovy, v níž sídlí, pod správu města, a nakonec se povedlo v původně stanoveném termínu kurátorovi Michalovi Škodovi otevřít výstavu jedné z neopomenutelných českých fotografek střední generace Jolaně Havelkové. Hojně navštívená vernisáž snad svědčí o tom, že českobudějovickým (případně jiným) občanům není osud této výstavní síně lhostejný. Právě otevřená výstava je musela ujistit v přesvědčení, že Michal Škoda, který zatím ještě pořád galerii vede (žhavou otázkou ovšem zůstává, jak dlouho ještě ve funkci zůstane), má cit pro díla kvalitní a obsahově mnohovrstevnatá.

Návrh na změnu partitury, 2010
Návrh na změnu partitury, 2010

Je to paradoxní, ale název výstavy Původní plán nevznikl jako narážka na zmiňovanou causu, ale už dlouho před ní tak autorka pojmenovala jeden ze tří souborů, které můžeme na výstavě vidět. Na první pohled si však nejsme příliš jisti, co vlastně vidíme, a už vůbec si nejsme jisti, že se jedná o fotografie. Dokonalé digitální černobílé tisky se sametovým povrchem, kašírované na dibondu, napomáhají iluzi abstraktní malby. Vědomí faktu, že Jolana se ke geometrické abstrakci nedostala za pomoci plátna a štětce ale prostřednictvím fotografického média, zesiluje napětí mezi výchozím otiskem reality a jejím unikáním do prostorů zdánlivě fiktivních a uměle vytvořených. Za touto optickou hrou přitom stojí úplně jednoduchý nápad zvednout hlavu a podívat se na fasádu domů, kolem kterých léta procházíme, zespodu. Další zásadní posun pak vzniká postprodukčním „vyčištěním“ některých ploch a linií, členěných přirozeným, nijak nemanipulovaným ostrým světlem, stejně jako sjednocením pozadí jednotlivých snímků na středně šedou jednolitou plochu. Ta se mnohdy proměňuje v děsivě nekonečný prázdný prostor, do kterého nás vtahuje perspektivní sbíhání linií v prvním plánu obrazu. Fotografické architektonické podhledy jsou nejaktuálnějším autorčiným projektem, vznikajícím od roku 2008, a stejně jako ostatní vystavené práce byly i ony alespoň zpočátku vázány na její rodný Kolín.

Původní plán, 2009
Původní plán, 2009

Minimalizující přístup k architektuře střídá v zešeřelé místnosti výstavního prostoru minimalismus krajiny. Geometrická přísnost, ostrost a technická dokonalost je vystřídána snově působícími výjevy zasněženého Polabí, jemně rozmázlého nedokonalou rozlišovací schopností mobilního telefonu, který se při častých zimních procházkách proměnil v Jolaniných rukou v umělecký nástroj. Cyklus krajina 06, promítaný dataprojektorem na bílou zeď, je jediným z vystavených souborů, se kterým se divák mohl setkat už dříve. Zimní pošmourné nebe a sněhová pokrývka slily krajinu kolem Kolína v téměř jednolitou plochu, kterou rozděluje pouze linie horizontu a tu a tam ji naruší tmavé přírodní či civilizační objekty, proměněné zejména vzdálenostním odstupem ve více či méně abstraktní znaky. Výsledné záznamy mobilního telefonu, připomínající abstraktní tužkové kresby, tak opět propojují technický obraz se světem rukodělného výtvarného umění a stvrzují autorčin spontánní a otevřený přístup k médiu fotografie. Je fascinující sledovat její pohyb na hranici reálného a imaginárního, konkrétního a abstraktního,

Původní plán, 2009
Původní plán, 2009

který se prolíná celým jejím dílem.Třetí vystavený cyklus, nesoucí název Návrh na změnu partitury (od 2005, na výstavě práce vzniklé za poslední dva roky), má už s fotografií jen pramálo společného. Základem se stává jednak práce se skenerem, ale především pak s bitmapovým grafickým editorem. Konceptuální uvažování přivedlo Jolanu Havelkovou na myšlenku, jak se vypořádat se slavným kolínským rodákem Františkem Kmochem, který je známý zejména jako skladatel zlidovělých písniček a pochodů, deformující s oblibou originální lidové písně. I na tyto jeho skladbičky aplikovala autorka svůj přístup zbavující svět chaosu a nadbytečností. Z Kmochových partitur zůstaly minimalistické skladby, jejichž původní obsah, tedy notový záznam, se vysypal do virtuálního náčrtníku Photoshopu, kde je s ním dále zacházeno jako s grafickými nesémantickými znaky – čtení jejich původního významu je vtipně dalším minimalizováním a narušováním řádu notové osnovy zcela znemožněné. Výsledkem jsou mnohé variace abstraktních sérií, někdy připomínajících vizuální básně hojně využívajících interpunkčních znamének či prapodivných piktogramů, jindy technicistní pixelový řád digitálního obrazu.Jolaně Havelkové se spolu s kurátorkou výstavy Helenou Musilovou podařilo velmi příhodně využít bílého, jednoduše členěného výstavního prostoru Domu umění k zesílení účinku jejích vizuálně čistých děl prostřednictvím minimalistické instalace, která do sebe přirozeně zahrnuje i veškerý volný prostor, a nabízí tak návštěvníkovi možnost intenzivnějšího vnímání nejen jednotlivých děl, ale právě i samotného galerijního prostoru. Konečně komplexnější pohled alespoň na část díla kolínské umělkyně potvrzuje, že Jolana Havelková je osobnost s vyhraněným uvažováním, jejíž dílo si zachovává výrazně ucelený charakter a zároveň je schopné neustále překvapovat.
Dům umění České Budějovice, 4.2. – 6.3. 2010

Lenka Sedláčková

Jolana Havelková se ve své tvorbě pohybuje v oblasti fotografie, konceptuálního umění a videoartu. Samostatně vystavovala na řadě míst, účastní se mnoha skupinových přehlídek a projektů. Vystudovala Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty při Slezské univerzitě v Opavě. V letech 1999–2008 přednášela na Fakultě užitého umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (Ateliér fotografie a Ateliér digitálních médií). Připravila řadu výstav z oblasti fotografie a současného umění, věnuje se publikační činnosti v oboru fotografie.  Je  spoluzakladatelkou fotografického festivalu Funkeho Kolín (od roku 1993).

Přidat komentář